1. 4. 2009
Podivuhodní cestovatelé v časech komunismu
POLEMIKA
Petr Zídek, Lidové noviny, 12. března 2009
Miroslav Zikmund se chlubí tím, že s Jiřím Hanzelkou prodali sedm milionů knih (Jen díky tomu, že měli monopol..., LN 11. 3.). Zajímavější by ale bylo, kdyby nám řekl, kolik z těch sedmi milionů exemplářů se prodalo v zemích, jejichž občané mohli svobodně psát a cestovat. Podle všeho naprosto zanedbatelné množství.
Napsal jsem, že Afrika snů a skutečnosti je zcela konformní s dobovou komunistickou propagandou (Až se Sahara zazelená, LN, Orientace 28. 2.), Miroslav Zikmund se vymlouvá na cenzuru. K tomu se dá říci jediné: tím, že si Hanzelka a Zikmund nechali cenzurovat knihy, přistoupili na dobová pravidla hry, která určoval totalitní režim. Slušní spisovatelé většinou nevydávali v 50. letech knihy ve statisícových nákladech, ale trpěli v koncentračních táborech, žili v exilu nebo psali do šuplíku.
Je politováníhodné, že Miroslav Zikmund není schopen nahlédnout bytostnou nemravnost své druhé cesty. V době, kdy si Češi a Slováci mohli nechat o svobodném cestování jen zdát, vyráží naše dvojice s plnou podporou režimních struktur a veškerým myslitelným zabezpečením na čtyřletou výpravu do Asie. Cestou autoři nejen propagují odpudivý režim, který ve stejné době ještě žalářuje desetitisíce politických vězňů, včetně spisovatelů, ale stávají se také privilegovanými informátory stranického vedení. Jaký je rozdíl mezi jejich tajnou zprávou z Indonésie a analýzami, které z této země posílali důstojníci rozvědky? Téměř žádný. Celý text
Petr Zídek, Lidové noviny, 12. března 2009
Miroslav Zikmund se chlubí tím, že s Jiřím Hanzelkou prodali sedm milionů knih (Jen díky tomu, že měli monopol..., LN 11. 3.). Zajímavější by ale bylo, kdyby nám řekl, kolik z těch sedmi milionů exemplářů se prodalo v zemích, jejichž občané mohli svobodně psát a cestovat. Podle všeho naprosto zanedbatelné množství.
Napsal jsem, že Afrika snů a skutečnosti je zcela konformní s dobovou komunistickou propagandou (Až se Sahara zazelená, LN, Orientace 28. 2.), Miroslav Zikmund se vymlouvá na cenzuru. K tomu se dá říci jediné: tím, že si Hanzelka a Zikmund nechali cenzurovat knihy, přistoupili na dobová pravidla hry, která určoval totalitní režim. Slušní spisovatelé většinou nevydávali v 50. letech knihy ve statisícových nákladech, ale trpěli v koncentračních táborech, žili v exilu nebo psali do šuplíku.
Je politováníhodné, že Miroslav Zikmund není schopen nahlédnout bytostnou nemravnost své druhé cesty. V době, kdy si Češi a Slováci mohli nechat o svobodném cestování jen zdát, vyráží naše dvojice s plnou podporou režimních struktur a veškerým myslitelným zabezpečením na čtyřletou výpravu do Asie. Cestou autoři nejen propagují odpudivý režim, který ve stejné době ještě žalářuje desetitisíce politických vězňů, včetně spisovatelů, ale stávají se také privilegovanými informátory stranického vedení. Jaký je rozdíl mezi jejich tajnou zprávou z Indonésie a analýzami, které z této země posílali důstojníci rozvědky? Téměř žádný. Celý text
Jen díky tomu, že měli monopol...
POLEMIKA
Miroslav Zikmund, Lidové noviny, 11. března 2009
Tak prý mě k devadesátinám postihla pohroma! Jsem se svým parťákem Jiřím Hanzelkou cestovatelská legenda. Usoudil tak v sobotním sloupku Až se Sahara zazelená Petr Zídek (LN–Orientace 28. 2.). Prý by bylo případnější označovat dvojici slovem „fenomén“. V tom jsem s ním zajedno. Sám se při interviewech výrazu legenda bráním – i proto, že původní význam latinského legenda = věci, jež mají být čteny (učili nás to na gymnáziu jako příklad slovesného gerundia) by mohl navozovat představu povinné školní četby. Pravý opak: knih s autorským záhlavím H&Z vyšlo něco k sedmi milionům, z pultů mizely během dnů, je po nich dodnes sháňka v antikvariátech. Při autogramiádách mi je nosí k podpisu vnoučata původních majitelů.
Byl bych vděčný panu Zídkovi, kdyby mi pro archiv poslal kopii onoho anonymního spisku Methodické poznámky..., z něhož si významně vybral právě titulek Až se Sahara zazelená. Celý text
Miroslav Zikmund, Lidové noviny, 11. března 2009
Tak prý mě k devadesátinám postihla pohroma! Jsem se svým parťákem Jiřím Hanzelkou cestovatelská legenda. Usoudil tak v sobotním sloupku Až se Sahara zazelená Petr Zídek (LN–Orientace 28. 2.). Prý by bylo případnější označovat dvojici slovem „fenomén“. V tom jsem s ním zajedno. Sám se při interviewech výrazu legenda bráním – i proto, že původní význam latinského legenda = věci, jež mají být čteny (učili nás to na gymnáziu jako příklad slovesného gerundia) by mohl navozovat představu povinné školní četby. Pravý opak: knih s autorským záhlavím H&Z vyšlo něco k sedmi milionům, z pultů mizely během dnů, je po nich dodnes sháňka v antikvariátech. Při autogramiádách mi je nosí k podpisu vnoučata původních majitelů.
Byl bych vděčný panu Zídkovi, kdyby mi pro archiv poslal kopii onoho anonymního spisku Methodické poznámky..., z něhož si významně vybral právě titulek Až se Sahara zazelená. Celý text
Až se Sahara zazelená
HISTORICKÁ LEKCE Dnes o věhlasu Hanzelky a Zikmunda
Petr Zídek, Lidové noviny, 28. února 2009
Životní jubilea nebývají u nás většinou příležitostí ke kritickým životopisům, ale spíše k povrchním článkům plným frází. Přesně tato pohroma postihla minulý týden cestovatele Miroslava Zikmunda. U příležitosti jeho devadesátin jej masový deník (MF Dnes) i magazín pro intelektuální elitu (Tvar) v pozoruhodné shodě nazvaly „cestovatelskou legendou“.
Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda by bylo případnější označovat slovem „fenomén“. Úspěch cestovatelského dua a jeho přetrvávající sláva se do značné míry vymykají zdravému rozumu - podobně, jako je tomu u mnoha dalších celebrit popkultury. Nejde teď o to, že zejména během své první velké cesty podali řadu prvotřídních cestovatelských výkonů a byli zručnými reportéry, ale o kontext toho všeho.
H + Z odjeli v roce 1947 z relativně svobodné země a vrátili se do totalitní diktatury nedlouho po popravě Milady Horákové. V rozhovoru s Jaromírem Slomkem z roku 1997 Život snů a skutečnosti Miroslav Zikmund přiznává, že jméno Milada Horáková slyšel poprvé v roce 1968!
Cestopisy H + Z z padesátých let, Afrikou snů a skutečnosti počínaje, jsou zcela konformní s tehdejší komunistickou propagandou a byly jí též hojně využívány. Dochoval se například anonymní spisek Methodické poznámky pro uspořádání besedy o knize Afrika snů a skutečnosti od Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, který podává návod, jak spojit tento cestopis se Stalinovými knihami a vysvětlit dětem, že až zvítězí proletářská revoluce také v Africe, Sahara se opět zazelená. H + Z také v tehdejší logice režimu zapomněli zmínit všechny „emigranty“, s nimiž se na cestě setkali, včetně třeba Eduarda Ingriše, s nímž se spřátelili v Peru. Celý text
Petr Zídek, Lidové noviny, 28. února 2009
Životní jubilea nebývají u nás většinou příležitostí ke kritickým životopisům, ale spíše k povrchním článkům plným frází. Přesně tato pohroma postihla minulý týden cestovatele Miroslava Zikmunda. U příležitosti jeho devadesátin jej masový deník (MF Dnes) i magazín pro intelektuální elitu (Tvar) v pozoruhodné shodě nazvaly „cestovatelskou legendou“.
Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda by bylo případnější označovat slovem „fenomén“. Úspěch cestovatelského dua a jeho přetrvávající sláva se do značné míry vymykají zdravému rozumu - podobně, jako je tomu u mnoha dalších celebrit popkultury. Nejde teď o to, že zejména během své první velké cesty podali řadu prvotřídních cestovatelských výkonů a byli zručnými reportéry, ale o kontext toho všeho.
H + Z odjeli v roce 1947 z relativně svobodné země a vrátili se do totalitní diktatury nedlouho po popravě Milady Horákové. V rozhovoru s Jaromírem Slomkem z roku 1997 Život snů a skutečnosti Miroslav Zikmund přiznává, že jméno Milada Horáková slyšel poprvé v roce 1968!
Cestopisy H + Z z padesátých let, Afrikou snů a skutečnosti počínaje, jsou zcela konformní s tehdejší komunistickou propagandou a byly jí též hojně využívány. Dochoval se například anonymní spisek Methodické poznámky pro uspořádání besedy o knize Afrika snů a skutečnosti od Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, který podává návod, jak spojit tento cestopis se Stalinovými knihami a vysvětlit dětem, že až zvítězí proletářská revoluce také v Africe, Sahara se opět zazelená. H + Z také v tehdejší logice režimu zapomněli zmínit všechny „emigranty“, s nimiž se na cestě setkali, včetně třeba Eduarda Ingriše, s nímž se spřátelili v Peru. Celý text
Češi, kteří dobývají svět
Devadesátiletý Miroslav Zikmund zosobňuje étos českých inženýrů, baťovců a „kolonizátorů“
Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 16. února 2009
Oba inženýři k sobě přilnuli jak vědeckým příbuzenstvím, tak přátelstvím. – Zní vám to archaicky, směšně a knižně? Nedivte se. Ta slova napsal koncem třicátých let v knize Nemova říše scifista J. M. Troska. Týkala se dvou mladých českých dobrodruhů, kteří díky svým vynálezům – super odolné hmotě a paprskům smrti – procestují Zemi a přilehlé končiny vesmíru. Právě když Troskova kniha vyšla, se na studiích seznámili dva skuteční budoucí inženýři – Hanzelka a Zikmund. Jména dvou nejslavnějších českých cestovatelů (H+Z) utvářejí stejně proslulou dvojici jako Voskovec a Werich (V+W), Suchý a Šlitr (S+Š) či Šimek a Grossmann (Š+G).
Po úmrtí Jiřího Hanzelky před šesti lety zůstává čerstvý devadesátník Miroslav Zikmund legendou podnikavého českého inženýra. Tak si ten étos vysnila první republika s heslem „vzduch je naše moře“, s Baťovým koncernem a ambicí prosadit malé Československo ve světové soutěži. Tak ho Zikmund s Hanzelkou i nasáli. A tak se ho po válce snažili prosazovat i ve zcela nových podmínkách, dokud nenarazili na nepřekročitelnou mravní hranici, kterou byl souhlas se sovětskou okupací vynucovaný po roce 1968. Až tehdy z nich režim na dvacet let učinil své nepřátele. Celý text
Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 16. února 2009
Oba inženýři k sobě přilnuli jak vědeckým příbuzenstvím, tak přátelstvím. – Zní vám to archaicky, směšně a knižně? Nedivte se. Ta slova napsal koncem třicátých let v knize Nemova říše scifista J. M. Troska. Týkala se dvou mladých českých dobrodruhů, kteří díky svým vynálezům – super odolné hmotě a paprskům smrti – procestují Zemi a přilehlé končiny vesmíru. Právě když Troskova kniha vyšla, se na studiích seznámili dva skuteční budoucí inženýři – Hanzelka a Zikmund. Jména dvou nejslavnějších českých cestovatelů (H+Z) utvářejí stejně proslulou dvojici jako Voskovec a Werich (V+W), Suchý a Šlitr (S+Š) či Šimek a Grossmann (Š+G).
Po úmrtí Jiřího Hanzelky před šesti lety zůstává čerstvý devadesátník Miroslav Zikmund legendou podnikavého českého inženýra. Tak si ten étos vysnila první republika s heslem „vzduch je naše moře“, s Baťovým koncernem a ambicí prosadit malé Československo ve světové soutěži. Tak ho Zikmund s Hanzelkou i nasáli. A tak se ho po válce snažili prosazovat i ve zcela nových podmínkách, dokud nenarazili na nepřekročitelnou mravní hranici, kterou byl souhlas se sovětskou okupací vynucovaný po roce 1968. Až tehdy z nich režim na dvacet let učinil své nepřátele. Celý text
3. 3. 2009
Zlatá medaile Univerzity Palackého pro Miroslava Zikmunda

Od úterý 17. 2. až do soboty 21. 2. probíhal letos slavnostní program Akademických dnů UP 2009. Jsou pořádány u příležitosti výročí znovuobnovení olomoucké univerzity v roce 1946.
Ve středu 18. 2. 2009 se mimo jiné uskutečnily dvě události, které spojila osobnost legendárního cestovatele Miroslava Zikmunda. Ve středu v dopoledních hodinách obdržel Miroslav Zikmund, na návrh děkana FF UP prof. Ivo Bartečka, CSc., Zlatou medaili UP z rukou rektora prof. L. Dvořáka v prostorách auly. „Miroslav Zikmund patří k výrazným osobnostem československého a českého společenského dění. Jeho devadesátileté jubileum je mimořádnou příležitostí ocenit dílo, které vykonal pro jméno Československa a České republiky ve světě. Kromě toho také se svým životním kolegou Jiřím Hanzelkou uváděl zásadním způsobem do československého a českého prostředí informace o světě a dění v něm,“ zdůvodnil svůj návrh prof. Barteček.
Miroslav Zikmund také slavnostně zahájil komorní výstavu fotografií cestovatelského dua Zikmund–Hanzelka z cesty po Latinské Americe v letech 1947-1950.
Foto: Petr Novotný
23. 2. 2009
Úryvky z blahopřání devadesátníkovi Miroslavu Zikmundovi

„Jsme oba, já i Miroslav Zikmund, emigranti do Zlína. Já ze severních, on ze západních Čech.
Mé blahopřání je vyznáním za všechny ženy. Přinesla jsem jako dárek CD Michala Horáčka s písní Ohrožený druh a dovolte mi, abych se Vám vyznala - pro mne, a věřím, že pro mnoho žen, jste vy ten gentleman a ohrožený druh, se kterým bych ráda cestovala.“
Foto: Petr Novotný

„Ministr mě pověřil, abych gratulovala také jeho jménem. Potěšil mě. Doufám, že náš úřad bude i nadále platný a přispěje k uchování a dalšímu životu Vašeho odkazu. To bylo přání za ministerstvo kultury.
Za sebe bych ráda řekla, že jsem vyrůstala na knihách Havelky a Zikmunda. Moji rodiče byli knihovníci, byla jsem nejmladší ze tří sester, které už pohádky před spaním nebavily, a tak nás táta uspával čtením o Africe. Nikdy jsem si nepředstavovala, že se s Vámi setkám a připojuji se k tomu, co řekla paní primátorka – muži vašeho stylu jsou dnes ohrožený druh.“ Foto: Petr Novotný

Jindřich Ondruš, náměstek hejtmana Zlínského kraje
„Pro mne jste největším z československých cestovatelů. Přeji Vám ještě hodně cest, které pro Vás budou obohacením, a hodně knih, kterou budou obohacením pro nás.“
„Pro mne jste největším z československých cestovatelů. Přeji Vám ještě hodně cest, které pro Vás budou obohacením, a hodně knih, kterou budou obohacením pro nás.“

Dárek pro pamětníka, fotografie Miroslava Zikmunda a Tomáše Bati z prosince 1989, kterou přinesl autor M. Pokorný Foto: Petr Novotný

Foto: Petr Novotný
Cestovatel Miroslav Zikmund oslavil 90 let

Foto: Petr Novotný
Popsala ji v Blesku včetně obrázků takto:
Polovina nejznámější české cestovatelské dvojice Z+H – Miroslav Zikmund, oslavil o víkendu 90. narozeniny. Blahopřát mu přišli cestovatelé, desítky přátel a kamarádů.
Paradoxně mezi nimi chyběl Karel Loprais. Vánice na Valašsku mu cestu znemožnila. „Na oslavy si nepotrpím, ale přátelé se odmítnou nedají,“ řekl jubilant, který je stále plný elánu. „Mám radost, že v závěru roku jsme s Rudou Švaříčkem vydali knihu Past na rovníku. Byl to poslední rukopis, který jsem měl od 70. let v šuplíku a je rozebraný,“ podotkl Miroslav Zikmund.
Dostal řadu skvělých dárků. Zazářil, když mu fotograf Miroslav Pokorný přinesl velké foto. Oslavenec sedí v autě s Tomášem Baťou. „Je to z 8. března 1990, když Tomáš přijel poprvé po revoluci do Zlína,“ neváhal ani na vteřinu.
Nejoriginálnější dar dostal od cestovatelů Rudoffa Švaříčka, Petra Horkého a Mirka Náplavy. Devadesát sedmiček archivního vína s vlastní vinětou! „Pan Zikmund je na ní vyobrazen mladý na koni. Motto je Cesta kolem světa za 90 let. 90 let stále na koni – s energií, nadšením, přehledem a patřičným nadhledem. To je přesně on,“ vysvětlil Petr Horký (36).
Miroslav Zikmund se u příležitosti svých devadesátin stal rytířem! Do tohoto stavu ho povýšila Společnost za pozitivní přístup k životu. „Zasloužil se o genia loci naší země,“ konstatoval jednatel společnosti Karel Huněk. Miroslav Zikmund se tak stal členm Řádu duševních rytířů. Byl nadšen a zároveň ho to pobavilo.
Ke gratulantům patřili i astronom Jiří Grygar a Vítězslav Dostál, který objel na kole celý svět.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)