Až se Sahara zazelená

HISTORICKÁ LEKCE Dnes o věhlasu Hanzelky a Zikmunda
Petr Zídek, Lidové noviny, 28. února 2009
Životní jubilea nebývají u nás většinou příležitostí ke kritickým životopisům, ale spíše k povrchním článkům plným frází. Přesně tato pohroma postihla minulý týden cestovatele Miroslava Zikmunda. U příležitosti jeho devadesátin jej masový deník (MF Dnes) i magazín pro intelektuální elitu (Tvar) v pozoruhodné shodě nazvaly „cestovatelskou legendou“.
Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda by bylo případnější označovat slovem „fenomén“. Úspěch cestovatelského dua a jeho přetrvávající sláva se do značné míry vymykají zdravému rozumu - podobně, jako je tomu u mnoha dalších celebrit popkultury. Nejde teď o to, že zejména během své první velké cesty podali řadu prvotřídních cestovatelských výkonů a byli zručnými reportéry, ale o kontext toho všeho.
H + Z odjeli v roce 1947 z relativně svobodné země a vrátili se do totalitní diktatury nedlouho po popravě Milady Horákové. V rozhovoru s Jaromírem Slomkem z roku 1997 Život snů a skutečnosti Miroslav Zikmund přiznává, že jméno Milada Horáková slyšel poprvé v roce 1968!
Cestopisy H + Z z padesátých let, Afrikou snů a skutečnosti počínaje, jsou zcela konformní s tehdejší komunistickou propagandou a byly jí též hojně využívány. Dochoval se například anonymní spisek Methodické poznámky pro uspořádání besedy o knize Afrika snů a skutečnosti od Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, který podává návod, jak spojit tento cestopis se Stalinovými knihami a vysvětlit dětem, že až zvítězí proletářská revoluce také v Africe, Sahara se opět zazelená. H + Z také v tehdejší logice režimu zapomněli zmínit všechny „emigranty“, s nimiž se na cestě setkali, včetně třeba Eduarda Ingriše, s nímž se spřátelili v Peru. Celý text