Objekty zlínského muzea přivítaly loni rekordní počet návštěvníků

Blanka Kovandová, 18. 1. 2012, P. R. MJVM ve Zlíně
Úspěšný rok má za sebou Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pod jehož správu spadá kromě prostor na zlínském zámku také Obuvnické muzeum, Hrad a Hájenka v Malenovicích, Národní kulturní památník Ploština a Muzeum luhačovického Zálesí v Luhačovicích.
„Ve všech zmíněných objektech jsme zaznamenali zvýšený počet návštěvníků, což nás velmi těší. Udělali jsme pro to maximum – zlepšili jsme komunikaci s návštěvníky, zavedli jsme například komentované prohlídky expozic a výstav, zvýhodněné sdružené vstupné do více objektů, někde jsme upravili otevírací dobu a intenzívně jsme se věnovali propagaci našich akcí,“ vypočetl ředitel MJVM Antonín Sobek.
Celkem objekty pod správou MJVM prošlo loni 58 560 návštěvníků, což je o 7 173 více, než v roce 2010. Z tohoto počtu nejvíc z nich 20 064 zamířilo do Obuvnického muzea.
Největší nárůst návštěvnosti loni zaznamenal hrad a hájenka v Malenovicích. Hrad si loni prohlédlo 10 143 lidí, pro srovnání v roce 2010 to bylo 6 597 návštěvníků. Přilehlou hájenku s unikátní expozicí Dřevo, proutí, sláma loni navštívilo 2 681 příchozích, přitom o rok dříve jich bylo 837.

Útěk z Československa mu úplně změnil život

Silvie Špryňarová, Rychnovský deník
Týniště nad Orlicí - Byl uznávaným vědcem a českým průkopníkem v oblasti studia vývoje skalních maleb původních australských obyvatel. George Chaloupka byl mužem, který žil tak trochu jiný život. Ve věku 79 let, v úterý 18. října však zemřel. V jeho rodném Týništi nad Orlicí na něj nezapomenou.
Naposledy Jiřího viděli před sedmi lety, když přijel na školní sraz. „Byl to velmi čilý a aktivní pán. Přestože již měl důchodový věk, neřekli byste to. Uměl výtečně používat moderní technologie a rozhodně nemohl být srovnáván s našimi důchodci,” vzpomíná Libor Koldinský, který tehdy měl možnost na srazu George Chaloupku potkal a mluvit s ním.
Nejvíce vzpomínek však mají na známého vědce jeho spolužáci. „Znal jsem ho od jeho čtyř let. Byl to úžasný člověk. V šestnácti se odhodlal a přes Německo emigroval. Rok ale strávil v lágru a až teprve potom se dostal do Austrálie,” říká Jaroslav Malý, který byl s Jiřím neustále v kontaktu.
„Nenáviděl komunisty. Zachovali se k němu a jeho rodině strašně. Vystěhovali je a jeho maminka poté zemřela. On byl zapálený Skaut a přírodu miloval,” vypráví Malý.
Když se však dostal do Austrálie, neměl to lehké. Nejprve pracoval u nákladních lodí. „Musel tvrdit, že je mu 18 let, jinak by ho nezaměstnali. Pak měl štěstí. Jedna společnost chtěla stavět přehradu a potřebovala zmapovat vodoteče. Jiří se do toho pustil a tak narazil na první skalní malby,” popisuje začátky Malý.
Následně se jeho životní dráha začala odvíjet jiným směrem a stal se z něj přední odborník na skalní malby původních obyvatel zejména domorodců z území Kakadu.
Na rodné Týniště nikdy nezanevřel a po převratu ho několikrát navštívil. Když přijel poprvé nikdo ho nemohl prý poznat. „Měl vousy do půl pasu,” směje se Malý. To Jiřímu také zůstalo.
George Chaloupka bude pohřben v Darwinu, avšak polovina jeho popela bude převezena do rodinné hrobky v Týništi. „To bylo jeho výslovné přání,” dodal Malý.

JIŘÍ (GEORGE) CHALOUPKA
* 6. září 1932, Týniště n. Orlicí
† 18. října 2011, Darwin, Austrálie
• Významný vědec, český průkopník v oblasti studia vývoje skalních maleb původních australských obyvatel.
• V Týništi nad Orlicí žil až do svých 16 let, kdy emigroval. Měl dva bratry, mladší bohužel již zemřel, starší se dostal také za ním do Austrálie, vystudoval práva a stále v zemi žije.
• Do Austrálie emigroval v roce 1948, ihned po převzetí moci komunisty. Tehdy mu bylo 16 let a po ročním pobytu v „lágru” se dostal do Austrálie.
• V roce 1973 se stal ředitelem národopisného muzea. Posléze po odchodu do důchodu byl jmenován emeritním ředitelem a měl do instituce neustále volný přístup.

Cestovatelská expozice H+Z v muzeu jen do konce ledna

3. 1. 2012, Blanka Kovandová, P. R. MJVM ve Zlíně, p. o.
Již jen do konce ledna bude k vidění ve výstavních prostorách Muzea jihovýchodní Moravy na zlínském zámku stálá expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly. Unikátní předměty z archívu slavné cestovatelské dvojice pak na nějaký čas zmizí veřejnosti z očí a objeví se v nové podobě až ve 14. budově továrního areálu, jako součást 14I15 BAŤOVA INSTITUTU.
Návštěvníkům se tak v prvním měsíci roku 2012 nabízí poslední příležitost prohlédnout si naposled pozoruhodnou expozici ve stávající podobě – tak, jak ji v roce 1996 uvedli do života její autoři – etnograf Karel Pavlištík, výtvarník Ladislav Včelař a cestovatel Miroslav Zikmund. Je dobré si připomenout, že rozsáhlý archív a sbírky, které zlínskému muzeu oba cestovatelé v roce 1995 věnovali, jsou zcela unikátní a patří ke skutečným pokladům, kterými se Zlín může chlubit i za hranicemi Česka.
Foto: archiv H+Z
„V expozici jsou vedle osobních dokladů a údajů i některé součásti výstroje, ukázky ze sbírky cizokrajných mincí a poštovních známek. Jsou tu mimo jiné upomínky na pobyt v osadě ekvádorských lovců lebek, státní vlajka, kterou Jiří Hanzelka vztyčil na vrcholu Kilimandžára, i střevíce, v nichž výstup k vrcholu nejvyšší hory Afriky absolvoval ing. Zikmund. Kůže medvěda – dar proslulého sibiřského lovce, samizdatové vydání knihy Cejlon, ráj bez andělů, cizojazyčná vydání cestopisů i ukázka vydání těsnopisem a slepeckým písmem a další unikáty. Malou galerii tu má ilustrátor knih H+Z František Přikryl. Součástí expozice je i promítání proslulé filmové reportáže Zrození sopky a vstupní audiovizuální program,“ pozval k poslední možné návštěvě expozice na zlínském zámku etnograf Karel Pavlištík a dodal: „Expozice neodsunula životní dílo inženýrů Hanzelky a Zikmunda do oblasti vzpomínek. Naopak. Postavila je před oči jako živou výzvu k následování jejich mužné odvahy, cílevědomé práce, věrného přátelství a mladé touhy poznat svět.“