19. 4. 2010
18. 4. 2010
Poděkování výboru Klubu H+Z odstupujícímu členovi Jiřímu Novotnému
PhDr. Karel Pavlištík, předseda Klubu H+Z
Výbor Klubu H+Z děkuje svému odstupujícímu členovi Jiřímu Novotnému za dlouholetou práci při organizaci činnosti klubu. Poděkování patří zejména za jeho člověčenství s nímž výrazně přispěl k ukotvení filozofie Klubu H+Z a budování sociální sítě, která ke členství v Klubu H+Z přivedla zajímavé, tvořivé a inspirativní osobnosti. V neposlední řadě pak výbor Klub H+Z děkuje za předané informace - ať už to byla osobní svědectví, vzpomínky nebo fotografie, písemné dokumenty či hmotné doklady. Věříme, že po odstoupení Jiřího Novotného z úzkého organizačního okruhu Klubu H+Z jeho podíl na činnosti nebude nijak omezen ani zúžen a bude pokračovat i nadále.
Výbor Klubu H+Z děkuje svému odstupujícímu členovi Jiřímu Novotnému za dlouholetou práci při organizaci činnosti klubu. Poděkování patří zejména za jeho člověčenství s nímž výrazně přispěl k ukotvení filozofie Klubu H+Z a budování sociální sítě, která ke členství v Klubu H+Z přivedla zajímavé, tvořivé a inspirativní osobnosti. V neposlední řadě pak výbor Klub H+Z děkuje za předané informace - ať už to byla osobní svědectví, vzpomínky nebo fotografie, písemné dokumenty či hmotné doklady. Věříme, že po odstoupení Jiřího Novotného z úzkého organizačního okruhu Klubu H+Z jeho podíl na činnosti nebude nijak omezen ani zúžen a bude pokračovat i nadále.
16. 4. 2010
Reflex o Miroslavu Zikmundovi a Leonidu Šinkarijovovi
Reflex č. 12 otiskl na stránkách 60 až 67 rozsáhlý text o Hanzelkovi a Zikmundovi a na straně 68 text o Leonidu Šinkarijovovi. O poskytnutí práv k uveřejnění plného textu na blogu zatím vyjednávám.
K přečtení ale nabízím reakci Petra Horkého, kterou zaslal Reflexu i členům Klubu H+Z.
K přečtení ale nabízím reakci Petra Horkého, kterou zaslal Reflexu i členům Klubu H+Z.
Mezi Čechy žijí hrdinové
1. 4. 2010, Petr Horký, Petr.horky@piranhafilm.cz; www.piranhafilm.cz
Vážená redakce Reflexu,
dovoluji si reagovat na Váš rozhovor s Miroslavem Zikmundem.
Konečně! Chci poděkovat za Vaše články „Brežněv nás zval na daču“ a „Zpráva č.4 ruskýma očima“. Už jsem měl možnost (naštěstí ojediněle) v některých článcích a diskusích v různých médiích číst názory, že Zikmund a Hanzelka se zaprodali komunistické moci, byli výkladní skříní komunismu a podobné nesmysly. Pomíjím stranou relevanci těchto autorů, kteří svá stanoviska mnohdy opírají o pokroucenou historii či o své domněnky bez ohledu na realitu. V horších případech jsem se nemohl ubránit smutnému pocitu, že autor takové kritiky svou „celoživotní pílí a odříkáním“ dosáhl toho, že „může“ veřejně kritizovat někoho, kdo něco skutečně vytvořil. Nicméně to je záležitostí svědomí každého takového autora a nechci a ani mi nepřísluší to dál soudit.
Stále mi velmi chybělo to hlavní - prostor pro dotčené osoby – Miroslava Zikmunda a před několika lety, když ještě žil, i Jiřího Hanzelku. Každý rozhovor, který byl s oběma veden, vždy stále dokola omílal stokrát opakované otázky a kolem cest do Ruska a vztahu dvojice H+Z ke komunistické moci se povídání málokdy zatočilo. Jakoby snad hrozilo, že zmizí prostor pro pomluvy.
Proto jsem velice rád, že jste ve Vašem březnovém čísle tento prostor vytvořili. Jak prosté. Zazněla pravda, věci jsou jasné a pomluvám by mohl být konec. Od této chvíle alespoň bude jasné, co je zlá slina, co je pomluva a co je skutečnost.
Mám tu čest Miroslava Zikmunda osobně znát již patnáct let a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by jakkoli kroutil realitu, lhal, upravoval skutečnost, přikrášloval se apod. Naopak vždy jsem jej viděl a zažil jak hájí pravdu, i kdyby pro něj osobně neměla být nejpříznivější – stejně jako tomu bylo před lety v Rusku, stejně jako se na stranu pravdy a zdravého rozumu přidal spolu s Jiřím Hanzelkou v roce 1968, i když je to oba stálo na dvacet let doslova celou jejich kariéru a existenci. Kdyby nesmyslné pomluvy o podpoře komunistů byly pravdivé, nemuseli by si sami zkazit podstatnou etapu svého života.
Často se dnes v novinách objevují stesky autorů, že naše země nemá skutečně hrdiny. S tím nesouhlasím. Potíž je v tom, že se k našim hrdinům nehlásíme, pomlouváme je a nenecháváme je promluvit.
Miroslav Zikmund se v rozhovoru nijak „nedělá hezčím“, nechává skutečnost aby zazněla taková jaká je. A to bohatě stačí na to, aby možným „kritikům“ vytloukl z rukou argumenty a jakoby mimochodem potvrdil, že do té nevelké skupiny našich současných hrdinů patří.
Vážená redakce Reflexu,
dovoluji si reagovat na Váš rozhovor s Miroslavem Zikmundem.
Konečně! Chci poděkovat za Vaše články „Brežněv nás zval na daču“ a „Zpráva č.4 ruskýma očima“. Už jsem měl možnost (naštěstí ojediněle) v některých článcích a diskusích v různých médiích číst názory, že Zikmund a Hanzelka se zaprodali komunistické moci, byli výkladní skříní komunismu a podobné nesmysly. Pomíjím stranou relevanci těchto autorů, kteří svá stanoviska mnohdy opírají o pokroucenou historii či o své domněnky bez ohledu na realitu. V horších případech jsem se nemohl ubránit smutnému pocitu, že autor takové kritiky svou „celoživotní pílí a odříkáním“ dosáhl toho, že „může“ veřejně kritizovat někoho, kdo něco skutečně vytvořil. Nicméně to je záležitostí svědomí každého takového autora a nechci a ani mi nepřísluší to dál soudit.
Stále mi velmi chybělo to hlavní - prostor pro dotčené osoby – Miroslava Zikmunda a před několika lety, když ještě žil, i Jiřího Hanzelku. Každý rozhovor, který byl s oběma veden, vždy stále dokola omílal stokrát opakované otázky a kolem cest do Ruska a vztahu dvojice H+Z ke komunistické moci se povídání málokdy zatočilo. Jakoby snad hrozilo, že zmizí prostor pro pomluvy.
Proto jsem velice rád, že jste ve Vašem březnovém čísle tento prostor vytvořili. Jak prosté. Zazněla pravda, věci jsou jasné a pomluvám by mohl být konec. Od této chvíle alespoň bude jasné, co je zlá slina, co je pomluva a co je skutečnost.
Mám tu čest Miroslava Zikmunda osobně znát již patnáct let a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by jakkoli kroutil realitu, lhal, upravoval skutečnost, přikrášloval se apod. Naopak vždy jsem jej viděl a zažil jak hájí pravdu, i kdyby pro něj osobně neměla být nejpříznivější – stejně jako tomu bylo před lety v Rusku, stejně jako se na stranu pravdy a zdravého rozumu přidal spolu s Jiřím Hanzelkou v roce 1968, i když je to oba stálo na dvacet let doslova celou jejich kariéru a existenci. Kdyby nesmyslné pomluvy o podpoře komunistů byly pravdivé, nemuseli by si sami zkazit podstatnou etapu svého života.
Často se dnes v novinách objevují stesky autorů, že naše země nemá skutečně hrdiny. S tím nesouhlasím. Potíž je v tom, že se k našim hrdinům nehlásíme, pomlouváme je a nenecháváme je promluvit.
Miroslav Zikmund se v rozhovoru nijak „nedělá hezčím“, nechává skutečnost aby zazněla taková jaká je. A to bohatě stačí na to, aby možným „kritikům“ vytloukl z rukou argumenty a jakoby mimochodem potvrdil, že do té nevelké skupiny našich současných hrdinů patří.
Neznámá Země
Festival poznávání a sbližování kultur ve Zlíně ve dnech 20. - 30. dubna 2010 pořádá Sdružení pro cestopisnou dokumentaci Camera Incognita, čili členové Klubu H+Z Miroslav Náplava a Petr Horký. S celým programem festivalu se můžete seznámit zde.
Pozornosti členů Klubu H+Z doporučuji zejména besedu ve čtvrtek 22. dubna v Alternativě - kulturním institutu Zlín v 18:00 hodin s Miroslavem Zikmundem a Rudolfem Švaříčkem o jedinečném cestopisu Past na rovníku, který překlenul nejen vzdálenost v prostoru, ale i v čase.
Festival Neznámá Země přinese jedinečnou besedu o pozadí vzniku knižní publikace Past na rovníku.
Pozornosti členů Klubu H+Z doporučuji zejména besedu ve čtvrtek 22. dubna v Alternativě - kulturním institutu Zlín v 18:00 hodin s Miroslavem Zikmundem a Rudolfem Švaříčkem o jedinečném cestopisu Past na rovníku, který překlenul nejen vzdálenost v prostoru, ale i v čase.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
