Češi, kteří dobývají svět

Devadesátiletý Miroslav Zikmund zosobňuje étos českých inženýrů, baťovců a „kolonizátorů“
Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 16. února 2009
Oba inženýři k sobě přilnuli jak vědeckým příbuzenstvím, tak přátelstvím. – Zní vám to archaicky, směšně a knižně? Nedivte se. Ta slova napsal koncem třicátých let v knize Nemova říše scifista J. M. Troska. Týkala se dvou mladých českých dobrodruhů, kteří díky svým vynálezům – super odolné hmotě a paprskům smrti – procestují Zemi a přilehlé končiny vesmíru. Právě když Troskova kniha vyšla, se na studiích seznámili dva skuteční budoucí inženýři – Hanzelka a Zikmund. Jména dvou nejslavnějších českých cestovatelů (H+Z) utvářejí stejně proslulou dvojici jako Voskovec a Werich (V+W), Suchý a Šlitr (S+Š) či Šimek a Grossmann (Š+G).
Po úmrtí Jiřího Hanzelky před šesti lety zůstává čerstvý devadesátník Miroslav Zikmund legendou podnikavého českého inženýra. Tak si ten étos vysnila první republika s heslem „vzduch je naše moře“, s Baťovým koncernem a ambicí prosadit malé Československo ve světové soutěži. Tak ho Zikmund s Hanzelkou i nasáli. A tak se ho po válce snažili prosazovat i ve zcela nových podmínkách, dokud nenarazili na nepřekročitelnou mravní hranici, kterou byl souhlas se sovětskou okupací vynucovaný po roce 1968. Až tehdy z nich režim na dvacet let učinil své nepřátele. Celý text