Jindřich Štreit profesorem

Fotograf Jidřich Štreit, člen Klubu H+Z, obhájil dne 5. června 2009 profesorské řízení na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze. Ke gratulantům se připojuje i Klub H+Z.

Zipp – česko-německé kulturní projekty objevil Hanzelku a Zikmunda

TATRA - rozhlasový dokumentární pořad
Autor: Werner Pöschko, vyrobeno v koprodukci Südwestrundfunk, Deutschlandradio Kultur a ORF 2009, vysílací časy: 4. 7. 2009, 9:00 (Ö1 / ORF); 6. 9. 2009, 14:05 (SWR 2); 19. 9. 2009, 18:05 (Deutschlandradio Kultur)
CESTY HANZELKY A ZIKMUNDA - rozhlasový dokumetární pořad
Autor: Marek Janáč, produkce: Český rozhlas 2009, vysílací časy: 4. 11. 2009, 21:45 (ČRo 3 - Vltava)
Hanzelka a Zikmund procestovali ve svém futuristickém voze pouště a pralesy celého světa - nakonec je dostihly politické otřesy v jejich zemi. Cvrlikající cikády, dýmající vodní dýmky, chvějící se horko núbijské pouště, vprostřed toho rachot stříbrně lakovaného vozu s výraznou zadní kapotou ve tvaru ploutve: právě „Tatra 87“ stála v centru pozornosti, když se inženýři Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund roku 1947 poprvé vydali na svou dlouhou cestu do Afriky a Latinské Ameriky. Jako vyslanci průmyslu chtěli ve světě propagovat dobré jméno Československa. V padesátých a šedesátých letech budou ve své vlasti - jako rozhlasoví reportéři, autoři filmů a cestopisů - populárnější než filmové hvězdy. Pokud jde o politiku, sedí takříkajíc mezi dvěma židlemi. Pro Američany a Australany jsou Hanzelka a Zikmund komunisty a je jim zakázán vstup do země. Československá vláda podléhající sovětskému vlivu se snaží využít jejich popularitu pro sebe a umožní jim nevídanou volnost cestovat. Když však roku 1964 dopíší svou „Zvláštní zprávu č. 4“, kritiku poměrů v Sovětském svazu, označí je Moskva za antisozialistické živly. Poté, co se veřejně angažují v demokratickém hnutí pražského jara, je jim na příštích takřka dvacet let zakázáno vydávání jejich knih a oba musejí vyjít jen z příjmů z prodeje jejich obdivuhodné cestovní výbavy. Werner Pöschko se zabývá společenskými a technickými utopiemi rané moderny a hledá rozpory, do nichž se Hanzelka a Zikmund - a výrobce aut Tatra - dostali během své dobrodružné cesty 20. stoletím. Ke slovu se dostanou mj. pra-pra-vnuk zakladatele Tatry, dvorní rada Hans Christian Richter, bývalý president České republiky Václav Havel a takřka devadesátiletý Miroslav Zikmund. V rámci pořadu je tak možné na příkladu výrazných českých hrdinů, dobrodruhů a rázných inženýrů společnosti zažít mnohotvárnou podobu nedávné evropské minulosti.
Více zde.

Polopravdy a odpudivá závist

Karel Pavlištík, dopis Lidovým novinám, 19. března 2009
Pane šéfredaktore,
objevuje-li se pojem nemravnost v hanopisu pana Zídka na cestovatelskou dvojici Hanzelku a Zikmunda uveřejněném ve vašem listu, pak se tento pojem nedá spojit s ničím jiným, než s jeho způsobem „hodnocení“ jejich životního díla. Uvádí-li pan Zídek navíc, že je historik, pak se tu také nabízí připomenutí pravdivosti úsloví, podle kterého „titul před vadami charakteru nechrání“ (dá se to říci i jednodušeji a jednoznačněji). Konglomerát polopravd a odpudivé závistivosti s titulkem „Knihy H+Z slušní lidé nečetli“, který připomíná výpady normalizátorských pisálků sedmdesátých let, nemá smysl komentovat. Šokující pro mne je, že něco takového tisknou Lidové noviny.

Reakce na polemiku Podivuhodní cestovatelé v časech komunismu

Miroslav Náplava, 12. března 2009
Jsem z generace cestovatelů, která nezažila ani léta padesátá, ani události roku 1968, zato se aktivně podílela na listopadových událostech studentské revolty roku 1989. Pan Zídek měl tehdy v kapse ještě „teplou“ občanku, takže si nejsme generačně nijak vzdáleni.
Osobně jsem se s pány Hanzelkou a Zikmundem poprvé setkal v roce 1996. Oslovili jsme je s parťákem Petrem Horkým s myšlenkou uspořádat ve Zlíně cestovatelský festival k padesátému výročí jejich startu na první etapu cesty kolem světa. Miroslav nám, po mnoha přesně cílených otázkách, nakonec podal ruce: „Mládenci, jdeme do toho. Připomínáte nám s Jirkou naše začátky, když jsme se snažili po válce prosadit plán cesty. Jeden úředník nám tehdy dokoce řekl: 'Jak to, že si dovolujete chtít jet někam do Afriky, když jste tam předtím ještě nikdy nebyli'.“
To je začátek onoho „monopolu“ H+Z. Mnohaletá pečlivá příprava a studium jazyků. Podle rétoriky pana Zídka měli po únorových událostech roku 48, které je zastihli na cestě, jako „slušní“ občané zůstat za hranicemi a „nekolaborovat“ se zrůdným režimem a když už se vrátili, tak měli odvedenou práci skrýt do šuplíku a čekat na demokracii. Soud bez respektu. Pan Zídek nebyl vystaven v dějinném kontextu jediné zkoušce, jak charakteru, tak občanských postojů (pokud tím nemyslíme rozhodování, komu dát při volbách hlas). Škoda, že právě on klouže jen po povrchu věci a nepustil se jako historik do hluboké kritické analýzy H+Z. Teprve na jejím základě měl začít kritickou polemiku.

Historie ohodnotí dílo, které zůstane

Otto Horský, 25. března 2009
Myslím, že pan Zikmund se vůbec nemusí pomlouvačnou kampaní zabývat. Historie ocení jen ty, kteří za sebou zanechali pro budoucí generace opravdové dílo, ne nějaké "hodnotitele" minulosti, kteří se cítí ublíženi, protože nic nedokázali a vymlouvají se na to, že jim to režim neumožňoval. Kdyby to tak udělal každý, tak bychom neměli Otto Wichterleho, ani Zátopka a celou řadu světově významných osobností. Držím panu Zikmundovi palce a doufám, že se k tomu postaví velkoryse. K lidské malosti totiž ani jiný postoj není možný.

Útoky proti H+Z dostávají místo na stránkách deníku, který sami v samizdatu pomáhali uržovat

Radovan Kodera, 24. března 2009
Přátelé, děkuji za články. V poslední době jsem na noviny neměl moc času a o "záležitosti" nevěděl. Přístup tzv. historika Zídka mě nepřekvapil; ve vytrhávání věcí ze souvislostí je už zručným mistrem a málokdo se mu v Česku vyrovná. Je to ale, bohužel, jeho mistrovství jediné. Redakci LN se však zřejmě vyplatí...
Článek jakéhosi Metoděje Chytila (pochybuji, že ten člověk skutečně existuje - v žádném internetovém vyhledávači jsem takového publicistu nenašel) je ale dalším uklouznutím LN do bulváru a hlasitým žuchnutím do žumpy. Velmi mi to připomnělo článek "Kdo je Václav Havel" otištěný v Rudém právu v r. 1989? Že by LN chtěly přitáhnout čtenáře Blesků za jakoukoli cenu? H+Z vytvořili dílo, které dnes zaujímá celé vlastní muzejní oddělení, včetně expozice i archivu. Zůstanou tvůrčí, lidskou i morální autoritou bez ohledu na útoky nedovzdělanců a závistivců. Po nich, kromě hořkosti a pocitu marnosti, nezůstane naštěstí nic. Smutné je, že útoky proti pánům Hanzelkovi a Zikmundovi dostávají místo na stránkách novin, na jejichž obnově a samizdatovém vydávání se v době totality sami podíleli. Se všemi stanovisky výboru Klubu H+Z souhlasím.
Zdravím vás srdečně a pana Zikmunda zvlášť.

Dopis adresovaný vydavatelství Lidových novin

PhDr. Ivan Plánka, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy a PhDr. Karel Pavlištík CSc., předseda Klubu H+Z, 30. března 2009
Vydavatelství Lidových novin, Lidové noviny a. s., Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5

Vážené vydavatelství Lidových novin,
od roku 1994 převzalo Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně osobní fond (archiv) cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Takto vytvořený fond H+Z obsahuje písemné materiály, trojrozměrné předměty, filmy a podstatnou část z tohoto úctyhodného množství materiálu tvoří fotoarchiv H+Z. Obsahuje cca 120 000 ks černobílých a barevných negativů a diapozitivů. Pro odborné archivní zpracování a následné zpřístupnění těchto materiálů veřejnosti bylo v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně vytvořeno nové pracoviště - Archiv H+Z. Ředitelství muzea a výbor občanského sdružení pro využití odkazu inženýrů Hanzelky a Zikmunda Klub H+Z Zlín, které s Muzeem jihovýchodní Moravy úzce spolupracuje, upozorňuje na tuto skutečnost vzhledem k tomu, že některé texty publikované v deníku Lidové noviny přístup k hodnocení díla H+Z v historickém kontextu postrádají. Obě instituce jsou proto připraveny poskytnout zájemcům o studium zmíněných materiálů potřebné podmínky. Věříme, že zveřejníte tuto informaci v deníku, který vydáváte.

Lampionové průvody

POSLEDNÍ SLOVO
Ludvík Vaculík, Lidové noviny, 24. března 2009
Až do konce bude se nás dotýkat, jak se mladí historikové budou bez viny mýlit v hodnocení našeho života.
Zrovna v tuto dobu před dvěma lety pozvalo mě jedno gymnázium ke zvláštní akci. Studenti si tam jeden den hráli na „reálný socialismus“. Do programu patřila i závěrečná beseda, kterou vedl historik a redaktor těchto novin Petr Zídek. Seděl jsem v sále. Měl vykreslit tu dobu; cítil jsem, jaký těžký úkol má. A uvědomil jsem si, jak obtížné, až nepatřičné je soudit nějaký úsek dějin dnešními měřítky.
Tehdy mi napadlo volné přirovnání k fyzice: každou inerciální soustavu můžeme pozorovat a měřit zvenčí, ale pochopit děje uvnitř je možno jenom v ní. A nejomylnější je morální hodnocení zevně. Takto se dívám například na všecky úvahy o tom, jak se měl v roce 1938 chovat prezident Beneš. A teď mi to napadlo při čtení některých článků o práci cestovatelů H&Z v těchto novinách. Celý text

H&Z nikdy nehrbili páteř

POLEMIKA
Zdeněk Bernard, cestovatel, Lidové noviny, 25. března 2009
Amatérské studium dvojice Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund patří k mému koníčku. Strávil jsem stovky hodin aktivit a bádání ze všemožných zdrojů na toto téma a mohu s čistým svědomím a s přesvědčivými důkazy oba pány zařadit mezi nejvýznamnější Čechy 20. století. A to nejen z hlediska jejich hlavních oborů (cestovatelství a cestopisectví), kde patřili ke světové špičce, ale stejně tak i z hlediska jejich občanských postojů, morálky, nezlomného lidského charakteru i obyčejné chlapské cti. To jsou neměnné charakteristiky, které pro ně platily za první republiky, protektorátu, komunismu i v době porevoluční. H&Z i za cenu ohromných profesních, osobních, rodinných, materiálních a dalších ztrát před bolševikem nikdy nenahrbili páteř.
Na svou první cestu vyjeli ještě před komunistickým pučem. V poválečné vyhladovělé době museli kombinací tvrdé práce, mnoha let příprav, výjimečných schopností a píle přesvědčit stovky lidí ve vedení firem, státu a bank a svoji cestu tak velmi nesnadně prosadit. Půjčili si na to a dluh mnohanásobně během cesty splatili (mj. formou unikátních obchodních kontraktů na tisíce aut a významně tak mohli přispět našemu znovu se obnovujícímu průmyslu – ve finále soudruzi tyto objednávky sami bohapustě a trestuhodně zhatili). Svoji „Afriku“, jak už zmínil pan Zikmund ve své polemice s Petrem Zídkem (Jen díky tomu, že měli monopol..., LN 11. 3.), psali v Argentině, tedy před návratem do již komunistické ČSR. Po návratu se jejich knihy okamžitě staly bestsellery v mnohamilionovém nákladu – prostě proto, že je lidé kupovali! Celý text

Knihy H&Z slušný člověk nečetl
DISKUSE
Metoděj Chytil, Lidové noviny, 17. března 2009
Reaguji na článek redaktora Petra Zídka Podivuhodní cestovatelé v časech komunismu (LN 12. 3.) týkající se Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Svůj názor a charakteristiku H&Z autor nemohl napsat lépe. Je to úžasně výstižné.
Jsem vrstevník zmíněných pánů, zhruba o čtyři roky mladší. Mohu uvedené postřehy doplnit ještě následující osobní zkušeností.
Chtěli jsme na Island V roce 1947 jsem měl s jedním kamarádem připraven odvážný plán realizovat reportážní cestu napříč Islandem. Měli jsme všechno promyšleno a připraveno, včetně rezervace lodních lístků pro nás a auto z Kodaně do Reykjavíku. Peníze jsme měli nějaké vlastní, sponzorování tehdy nebylo zvykem. Zbývalo nám jediné: získat povolení z ministerstva informací, tehdy řízeného ministrem Kopeckým. Pasy se v té době běžně nevydávaly jako dnes, jejich vydání bylo ale vázáno hlavně na účel cesty. Nesouviselo s obavou, „že bychom tam emigrovali“, jak tomu bývalo později. Taková akce již ale byla chápána jako svého druhu reprezentace, a tak šlo spíše o principiální souhlas, který dával osobně pan ministr. Souhlas projednával tehdejší sekční šéf ministerstva JUDr. František Novák, jinak slušný člověk (později dostal asi deset let za špionáž). Přes jeho kladný postoj k našemu úmyslu nám posléze ale sdělil názor ministra: „Podobnou akci a v širším záběru mají již naplánovánu dva soudruzi z Kopřivnice, nějací H a Z. Ti prý na přípravě začali pracovat již za války, naučili se opravovat motory apod. a posléze snad byli i zaměstnáni v Tatře Kopřivnice, a uměli tedy potřebně vozidlo ovládat z první ruky. Hlavní ale bylo, sdělil ministr, že je u obou záruka, že budou při svých cestách věrně propagovat politiku strany a vlády a Československé republiky (tehdy ještě ne socialistické). Proto je tato akce preferována, má podporu ÚV KSČ a podobnou akci je možné povolit z hlediska státních zájmů jen jednu.“ Celý text

Podivuhodní cestovatelé v časech komunismu

POLEMIKA
Petr Zídek, Lidové noviny, 12. března 2009
Miroslav Zikmund se chlubí tím, že s Jiřím Hanzelkou prodali sedm milionů knih (Jen díky tomu, že měli monopol..., LN 11. 3.). Zajímavější by ale bylo, kdyby nám řekl, kolik z těch sedmi milionů exemplářů se prodalo v zemích, jejichž občané mohli svobodně psát a cestovat. Podle všeho naprosto zanedbatelné množství.
Napsal jsem, že Afrika snů a skutečnosti je zcela konformní s dobovou komunistickou propagandou (Až se Sahara zazelená, LN, Orientace 28. 2.), Miroslav Zikmund se vymlouvá na cenzuru. K tomu se dá říci jediné: tím, že si Hanzelka a Zikmund nechali cenzurovat knihy, přistoupili na dobová pravidla hry, která určoval totalitní režim. Slušní spisovatelé většinou nevydávali v 50. letech knihy ve statisícových nákladech, ale trpěli v koncentračních táborech, žili v exilu nebo psali do šuplíku.
Je politováníhodné, že Miroslav Zikmund není schopen nahlédnout bytostnou nemravnost své druhé cesty. V době, kdy si Češi a Slováci mohli nechat o svobodném cestování jen zdát, vyráží naše dvojice s plnou podporou režimních struktur a veškerým myslitelným zabezpečením na čtyřletou výpravu do Asie. Cestou autoři nejen propagují odpudivý režim, který ve stejné době ještě žalářuje desetitisíce politických vězňů, včetně spisovatelů, ale stávají se také privilegovanými informátory stranického vedení. Jaký je rozdíl mezi jejich tajnou zprávou z Indonésie a analýzami, které z této země posílali důstojníci rozvědky? Téměř žádný. Celý text