Reakce na polemiku Podivuhodní cestovatelé v časech komunismu

Miroslav Náplava, 12. března 2009
Jsem z generace cestovatelů, která nezažila ani léta padesátá, ani události roku 1968, zato se aktivně podílela na listopadových událostech studentské revolty roku 1989. Pan Zídek měl tehdy v kapse ještě „teplou“ občanku, takže si nejsme generačně nijak vzdáleni.
Osobně jsem se s pány Hanzelkou a Zikmundem poprvé setkal v roce 1996. Oslovili jsme je s parťákem Petrem Horkým s myšlenkou uspořádat ve Zlíně cestovatelský festival k padesátému výročí jejich startu na první etapu cesty kolem světa. Miroslav nám, po mnoha přesně cílených otázkách, nakonec podal ruce: „Mládenci, jdeme do toho. Připomínáte nám s Jirkou naše začátky, když jsme se snažili po válce prosadit plán cesty. Jeden úředník nám tehdy dokoce řekl: 'Jak to, že si dovolujete chtít jet někam do Afriky, když jste tam předtím ještě nikdy nebyli'.“
To je začátek onoho „monopolu“ H+Z. Mnohaletá pečlivá příprava a studium jazyků. Podle rétoriky pana Zídka měli po únorových událostech roku 48, které je zastihli na cestě, jako „slušní“ občané zůstat za hranicemi a „nekolaborovat“ se zrůdným režimem a když už se vrátili, tak měli odvedenou práci skrýt do šuplíku a čekat na demokracii. Soud bez respektu. Pan Zídek nebyl vystaven v dějinném kontextu jediné zkoušce, jak charakteru, tak občanských postojů (pokud tím nemyslíme rozhodování, komu dát při volbách hlas). Škoda, že právě on klouže jen po povrchu věci a nepustil se jako historik do hluboké kritické analýzy H+Z. Teprve na jejím základě měl začít kritickou polemiku.