22. 2. 2010
19. 2. 2010
Zapomenutý krajan
Václav Král, 18. leden 2010, blog iDnes
Na jednom blogu jsem našel zmínku o Eduardu Ingrišovi.Cestovateli, dobrodruhovi ale hlavně, skvělém muzikantovi.
Přiznávám se že i já na něj pozapoměl a ani mne nenapadlo že minulý týden uplynulo 19 let od jeho smrti(12.01.1991, Reno, Nevada, USA).Pravda žádné kulaté výročí to není.To kulatější bude 11.února, kdy vzpomeneme 105 let od narození této významné osobnosti České historie...Vždy jsem si přál se s ním sejít.Jeho dobrodružný život sliboval vzrušující vyprávění.Bohužel nepovedlo se a tak se musím spokojit, stejně jako spousty jeho obdivovatelů s knihami.
Ve své zemi byl téměř neznámý..Komunisti mu samozřejmě nemohli zapomenout, že v roce 1947 odešel a do rudého Československa se už nevrátil.Sešel z očí, sešel z myslí, i když jeho písničky u táboráků přežily a bylo možno je dokonce slyšet i během různého normalizačního televizního třeštění.Tou nejslavnější asi byla Niagara.Soudruzi se pravděpodobně domnívali že se jedná o zlidovélou píseň a proto unikla jejích pozornosti a dokonce se objevovala i v učebnicích hudební výchovy.
Celý text zde.
Na jednom blogu jsem našel zmínku o Eduardu Ingrišovi.Cestovateli, dobrodruhovi ale hlavně, skvělém muzikantovi.
Přiznávám se že i já na něj pozapoměl a ani mne nenapadlo že minulý týden uplynulo 19 let od jeho smrti(12.01.1991, Reno, Nevada, USA).Pravda žádné kulaté výročí to není.To kulatější bude 11.února, kdy vzpomeneme 105 let od narození této významné osobnosti České historie...Vždy jsem si přál se s ním sejít.Jeho dobrodružný život sliboval vzrušující vyprávění.Bohužel nepovedlo se a tak se musím spokojit, stejně jako spousty jeho obdivovatelů s knihami.
Ve své zemi byl téměř neznámý..Komunisti mu samozřejmě nemohli zapomenout, že v roce 1947 odešel a do rudého Československa se už nevrátil.Sešel z očí, sešel z myslí, i když jeho písničky u táboráků přežily a bylo možno je dokonce slyšet i během různého normalizačního televizního třeštění.Tou nejslavnější asi byla Niagara.Soudruzi se pravděpodobně domnívali že se jedná o zlidovélou píseň a proto unikla jejích pozornosti a dokonce se objevovala i v učebnicích hudební výchovy.
Celý text zde.
Jasná zpráva... Zlá a nenávistná Vlast macecha...
TÝDEN.CZ, 17.01.2010, autor: Ross Hedvicek, Rubrika: O politice Kopie této pamětní desky z Peru bude předána 12. unora 2010 pani Nině Ingriš velvyslancem Peru v ČR. Stane se tak ve Zlíně, v jihomoravském muzeu v Archivu Hanzelky a Zikmunda, jehož součástí je též Archiv Eduarda Ingriše. Datum byl vybrán, protože v únoru mají M. Zikmund a E. Ingriš narozeniny a je také výročí úmrtí J. Hanzelky. Je smutné, že tuto poctu E. Ingrišovi udělila vláda Peru, jeho "adoptivní" země a ne jeho "vlast", kde se narodil.
Celý text zde.
Celý text zde.
Peru předalo ocenění in memoriam Eduardu Ingrišovi
Televizní studio Brno, 12. 2. 2010
Zlín - Symbolické datum 12. února bylo vybráno pro předání pamětní desky peruanistovi Eduardu Ingrišovi. Peruánský velvyslanec ji osobně a s poděkováním předal dnes ve Zlíně vdově Nině Ingrišové. Proč zrovna uprostřed února? Jedenáctého února se Eduard Ingriš narodil. V únoru slaví narozeniny Ingrišův přítel Miroslav Zikmund, který zpracoval kolekci jeho díla. V únoru je také výročí smrti Jiřího Hanzelky a konečně je to únor 1948, po kterém se Ingriš rozhodl trvale zůstat v Peru a v USA. Snad právě proto zůstává v rodné vlasti téměř neznámým.
Celý text a TV reportáž zde.
Zlín - Symbolické datum 12. února bylo vybráno pro předání pamětní desky peruanistovi Eduardu Ingrišovi. Peruánský velvyslanec ji osobně a s poděkováním předal dnes ve Zlíně vdově Nině Ingrišové. Proč zrovna uprostřed února? Jedenáctého února se Eduard Ingriš narodil. V únoru slaví narozeniny Ingrišův přítel Miroslav Zikmund, který zpracoval kolekci jeho díla. V únoru je také výročí smrti Jiřího Hanzelky a konečně je to únor 1948, po kterém se Ingriš rozhodl trvale zůstat v Peru a v USA. Snad právě proto zůstává v rodné vlasti téměř neznámým.
Celý text a TV reportáž zde.
Fotoreportáž Petra Novotného z předání pamětní desky Eduardu Ingrišovi
Eduard Ingriš u klavíru s rozepsanou partiturou. To je obrázek, který by si rád naživo prožil každý člen Klubu H+Z. Vzpomínka na Eduarda Ingriše dne 12. 2. 2010, jeden den po dni, kdy by Eduard Ingriš oslavil 105. narozeniny v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Zleva: Otto Horský, Miroslav Zikmund, jeho excelence Albert Salas Barahona velvyslanec Peru, Nina Ingrišová, primátorka města Zlína Irena Ondrová, podobizna Eduarda Ingriše, ředitel Muzea JV Moravy Ivan Plánka.
Nina Ingrišová poděkovala vládě Peru za ocenění svého manželova. Doufá, že se ocenění dočká také od prezidenta České republiky. Desku věnovala Archivu Hanzelky a Zikmunda, kde je uložena cestovatelská pozůstalost Eduarda Ingriše.
Velvyslanec Peru Albert Salas Barahona předává paní Nině Inglišové, vdově po cestovateli Eduardu Ingrišovi, pamětní desku vlády Peru. Eduard Ingriš našel v Peru druhou vlast a podle slov velvyslance byl významným představitelem kulturní avantgardy Peru. Čeští krajané v Peru také budovali infrastrukturu.
Velvyslanec Peru Albert Salas Barahona si prohlíží expozici S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku v doprovodu Miroslava Zikmunda a Otto Horského.Peru ocenilo cestovatele Ingriše
Mladá fronta DNES - Regionální mutace Východní Morava, 13.02.2010 - (ČTK), str. 02
Zlín - Peruánský velvyslanec v Česku Albert Salas Barahona včera posmrtně udělil pamětní desku peruánské vlády cestovateli a hudebníkovi Eduardu Ingrišovi, který se do povědomí široké veřejnosti zapsal především písní Teskně hučí Niagara. Kromě toho napsal 60 operet a hudbu k 11 filmům. Jeho archiv je uložen ve zlínském Muzeu jihovýchodní Moravy.
Po únoru 1948 se usadil v peruánské Limě a stal se vyhledávanýmfotografem a kameramanem. Pamětní desku dnes v prostorách zlínského muzea převzala vdova po Ingrišovi Nina Ingrišová.
Český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf by se 11. února dožil 105 let.
„Eduard Ingriš je opravdu významnou osobností pro Peru, strávil tam 14 let a byl velkým přínosem. Věnoval se hudbě, archeologii a je to osobnost, která se podílela na rozvoji peruánské kultury,“ prohlásil peruánský velvyslanec.
Nina Ingrišová řekla, že ji velice mrzí, že jejího manžela ocenila peruánská vláda, ale ne Česká republika. Ingrišův archiv ve zlínském muzeu obsahuje více než tunu materiálu. Z toho je asi 40 tisíc negativů, téměř 300 kilogramů filmového materiálu a několik desítek kilogramů papíru včetně korespondence a notových záznamů.
Celý text zde.
Zlín - Peruánský velvyslanec v Česku Albert Salas Barahona včera posmrtně udělil pamětní desku peruánské vlády cestovateli a hudebníkovi Eduardu Ingrišovi, který se do povědomí široké veřejnosti zapsal především písní Teskně hučí Niagara. Kromě toho napsal 60 operet a hudbu k 11 filmům. Jeho archiv je uložen ve zlínském Muzeu jihovýchodní Moravy.
Po únoru 1948 se usadil v peruánské Limě a stal se vyhledávanýmfotografem a kameramanem. Pamětní desku dnes v prostorách zlínského muzea převzala vdova po Ingrišovi Nina Ingrišová.
Český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf by se 11. února dožil 105 let.
„Eduard Ingriš je opravdu významnou osobností pro Peru, strávil tam 14 let a byl velkým přínosem. Věnoval se hudbě, archeologii a je to osobnost, která se podílela na rozvoji peruánské kultury,“ prohlásil peruánský velvyslanec.
Nina Ingrišová řekla, že ji velice mrzí, že jejího manžela ocenila peruánská vláda, ale ne Česká republika. Ingrišův archiv ve zlínském muzeu obsahuje více než tunu materiálu. Z toho je asi 40 tisíc negativů, téměř 300 kilogramů filmového materiálu a několik desítek kilogramů papíru včetně korespondence a notových záznamů.
Celý text zde.
27. 1. 2010
Festival Expediční kamera se spojil s Klubem H+Z
Filmový festival EXPEDIČNÍ KAMERA je celovečerní promítání filmů o dobrodružství, divoké přírodě, extrémních zážitcích i sportech. Jeho program - sedm nejlepších outdoorových filmů uplynulé sezóny.- uvidí diváci ve Zlíně dne 17. 2. 2010 v Muzeu jihovýchodní Moravy od 17:00 do 21:00 hodin. Celý program festivalu je putovní a cestovat po českých sálech začně 4. února v Praze a v Českých Budějovicích a skončí 15. března v Brně. Celkem navštíví 53 měst. Podrobnosti zde.
26. 1. 2010
Uznání vlády Peru Eduardu Ingrišovi
Ing. Otto Horský
Vláda Peru panu Eduardu Ingrišovi
(11. února 1905 – 11. ledna 1991)
Uznání a vděčnost za jeho rozsáhlou a důležitou práci jako peruanistovi v oboru hudby, antropologie, vědeckého výzkumu, filmu a fotografie, práce, ve které předvedl velkou lásku k Peru a ať se stále upevňují přátelská pouta a vzájemná uznání mezi Peru a Českou republikou. Lima, září 2009.
Po více než dvouletém úsilí dne 12. února 2010 převezme vdova po Eduardu Ingrišovi, paní Nina Ingriš, pamětní desku peruánské vlády panu Eduardu Ingrišovi z rukou jeho excelence peruánského velvyslance v České republice pana Alberta Salase Barahony. Ocenění Eduardu Ingrišovi právem náleží nejen za jeho rozsáhlou a důležitou práci peruanisty, která bezesporu vedla k upevnění přátelských pout mezi Peru a bývalým Československem. Eduard Ingriš nikdy nezapoměl, že je Čech, a to ani v dobách nejhlubší totality, kdy se jeho jméno nesmělo u nás ani vyslovit. Nebýt úžasného úsilí jeho manželky Niny, která se vrátila do České republiky před sedmi lety, a dalších přátel a obdivovatelů Eduarda Ingriše, zejména Miroslava Zikmunda, Petra Horkého a Miroslava Náplavy, kteří se přičinili o přestěhování jeho archivu dokumentů, fotografií, filmů a hudebních materiálů do České republiky, jen těžko by dnes bylo jméno tohoto obdivuhodného člověka, cestovatele, hudebníka a dobrodruha bylo tak populární a vyslovováno s takovým obdivem.
Malým příspěvkem k tomu, aby jméno Eduarda Ingriše, ale i jeho manželky Niny, nebyly nikdy zapomenuty, byla i žádost adresovaná prezidentovi Republiky Peru, jeho excelenci Dr. Alanu García Pérezovi, k udělení státního vyznemenání za vyjímečné služby pro Peru. Ukázalo se však, že zákony Peru neumožňují předání státního vyznemanání tohoto typu „In Memoriam“, proto se peruánská vláda rozhodla udělit panu Eduardu Ingrišovi pamětní desku, která bude předána paní Nině Ingriš jménem peruánské vlády panem Albertem Salasem Barahonou, velvyslancem Peruánské republiky v České republice.
Vláda Peru panu Eduardu Ingrišovi
(11. února 1905 – 11. ledna 1991)
Uznání a vděčnost za jeho rozsáhlou a důležitou práci jako peruanistovi v oboru hudby, antropologie, vědeckého výzkumu, filmu a fotografie, práce, ve které předvedl velkou lásku k Peru a ať se stále upevňují přátelská pouta a vzájemná uznání mezi Peru a Českou republikou. Lima, září 2009.
Po více než dvouletém úsilí dne 12. února 2010 převezme vdova po Eduardu Ingrišovi, paní Nina Ingriš, pamětní desku peruánské vlády panu Eduardu Ingrišovi z rukou jeho excelence peruánského velvyslance v České republice pana Alberta Salase Barahony. Ocenění Eduardu Ingrišovi právem náleží nejen za jeho rozsáhlou a důležitou práci peruanisty, která bezesporu vedla k upevnění přátelských pout mezi Peru a bývalým Československem. Eduard Ingriš nikdy nezapoměl, že je Čech, a to ani v dobách nejhlubší totality, kdy se jeho jméno nesmělo u nás ani vyslovit. Nebýt úžasného úsilí jeho manželky Niny, která se vrátila do České republiky před sedmi lety, a dalších přátel a obdivovatelů Eduarda Ingriše, zejména Miroslava Zikmunda, Petra Horkého a Miroslava Náplavy, kteří se přičinili o přestěhování jeho archivu dokumentů, fotografií, filmů a hudebních materiálů do České republiky, jen těžko by dnes bylo jméno tohoto obdivuhodného člověka, cestovatele, hudebníka a dobrodruha bylo tak populární a vyslovováno s takovým obdivem.
Malým příspěvkem k tomu, aby jméno Eduarda Ingriše, ale i jeho manželky Niny, nebyly nikdy zapomenuty, byla i žádost adresovaná prezidentovi Republiky Peru, jeho excelenci Dr. Alanu García Pérezovi, k udělení státního vyznemenání za vyjímečné služby pro Peru. Ukázalo se však, že zákony Peru neumožňují předání státního vyznemanání tohoto typu „In Memoriam“, proto se peruánská vláda rozhodla udělit panu Eduardu Ingrišovi pamětní desku, která bude předána paní Nině Ingriš jménem peruánské vlády panem Albertem Salasem Barahonou, velvyslancem Peruánské republiky v České republice.
Návrh na státní vyznamenání Peru pro Eduarda Ingriše, In memoriam
Jeho Excelenci Dr. Alanu García Pérezovi, prezidentovi Peru, dne 30. října 2007
Návrh na státní vyznamenání “Orden al Mérito por Servicios Distinguidos” pro pana Eduarda Ingriše, In memoriam.
Vážený pane prezidente,
podáváme tímto návrh na státní vyznamenání In memoriam pro hudebního skladatele a cestovatele Eduarda Ingriše, který značnou část svého života strávil v Peru a svou mnohostrannou činností úspěšně prezentoval Československo a vaši zemi v zahraničí.
Pan Eduard Ingriš se narodil 11. února 1905 v Čechách a proslavil se jako český hudební skladatel, dirigent, filmový dokumentarista, kameraman, fotograf a cestovatel. V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po převzetí moci komunisty v roce 1948 v bývalém Československu se rozhodl, že se již nevrátí. Za svoji novou vlast si zvolil Peru, kde žil 14 let a získal i peruánské občanství. V Limě se stal vyhledávaným fotografem. Portrétoval i oficiální fotografie peruánského prezidenta Manuela Pradu. Otevřel si vlastní fotoateliér a začal se věnovat tzv. sociálnímu dokumentu, reklamní tvorbě, ale i fotografování peruánské krajiny a architektury. Jeho fotografie z Peru byly záhy velmi ceněny. Vyhrává mezinárodní fotografické soutěže a publikuje i v takových časopisech, jako jsou Time a Life. V roce 1949 se právě v Peru osobně setkal se slavnou českou cestovatelskou dvojicí Zikmundem a Hanzelkou a ve svém studiu zpracovával jejich fotografie a doprovázel je i jako zkušený kameraman.
V Peru se seznámil s norským etnologem a mořeplavcem Thorem Hayerdahlem, který na balzovém voru Kon-Tiki přeplul Tichý oceán ve snaze prokázat svoji teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Tato myšlenka nadchla Eduarda Ingriše natolik, že se rozhodl osobně ji potvrdit plavbou realizovanou za podobných podmínek. Postavil balzový vor Kantuta a v roce 1954 na něm vyplouvá do Polynésie. Členkou posádky tohoto prvního voru byla i Peruánka Natálie, představující symbolicky potomka původní incké civilizace. I když tato cesta skončila nezdarem v obrovském vodním víru, přesto přinesla velmi cenné poznatky o mořských proudech v blízkosti kontinentu Jižní Ameriky a Eduardu Ingrišovi získala světovou popularitu. Na základě toho se rozhodl tuto expedici zopakovat.
V roce 1959 se mu skutečně podařilo na balzovém voru Kantuta II přeplout Tichý oceán a dostat se až do Polynésie, čímž byla teorie Thora Hayerdahla plně potvrzena. Z této cesty Ingriš natočil barevný film a zachytil ji na mnoha negativech a filmových záznamech. Jeho odvaha získala mezinárodní uznání a otevřela mu cestu pořádat v povodí Amazonky průzkumné expedice k Indiánům, při nichž natáčel přírodovědecké a cestopisné filmy. Z této doby pochází například jeho film Nepokořená Amazonka. Podnikl v Peru ale i další výpravy, které fotograficky zdokumentoval, jako třeba plavbu po řece Huallaga, navštívil Machu Picchu, plavil se přes jezero Titicaca do Bolivie.
V průběhu pobytu v Peru dirigoval Eduard Ingriš symfonický orchestr a skládal symfonie i písně, inspirované praobyvateli Peru, Inky. Zkomponoval symfonický cyklus Bajo el Cielo del Peru a pod jeho taktovkou jej nahrál na gramodesky. Když zahajovala peruánská televize své vysílání, sólový part symfonického orchestru zpíval José Mojica a u dirigentského pultu stál Eduard Ingriš. V roce 1955 bylo vydáno Ingrišovo Album z Peru, obsahující 12 písní. Píseň z tohoto alba, Perú-mi amor, byla věnována manželce prezidenta republiky, paní Doně Maríi Delgado de Odría.
V roce 1962 odjel Eduard Ingriš do USA na Floridu, kde se seznámil s Ninou Karpuškinovou, brněnskou rodačkou, s níž se v roce 1965 oženil a natrvalo se usadil v USA. Téhož roku byl nominován na Oscara za hudbu k filmovému dramatu The Galant One. Dlouhá léta strávil se svojí manželkou na cestách po USA. Oba pořádali promítání Ingrišových filmů a besedy, které měly ve více než 600 městech USA mimořádný ohlas. Protože převážná většina těchto filmů se týkala právě Peru, i poslední roky svého života zasvětil prezentaci nejen své úspěšné dráhy fotografa, kameramana, autora hudby a krátkometrážních i celovečerních filmů, cestovatele, ale i propagaci Peru ve Spojených státech amerických.
Eduard Ingriš zemřel ve věku 86 let v Reno ve státě Nevada v roce 1991. Zanechal po sobě dobře zorganizovaný archiv, dokumentující fotograficky a na filmovém materiálu zejména jeho peruánský pobyt v letech 1948 až 1962. Byla to právě jeho žena Nina Ingriš, která tento archiv věnovala po jeho smrti České republice. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových záznamů, fotografií, filmů a zvukových nahrávek, se v roce 2001 zasloužil cestovatel Miroslav Zikmund a několik dalších nadšenců. Paní Nina Igriš se natrvalo vrátila do České republiky a dále prezentuje nesmrtelné dílo svého manžela na přednáškách a výstavách.
Vážený pane prezidente, pan Eduard Ingriš si plně zaslouží peruánské státní vyznamenání, a to nejen za svoje objevitelské cesty, ale zejména proto, že celý svůj život v emigraci zasvětil propagaci Peru v dané historické epoše. Jeho pozůstalost dnes přitahuje zájem České republiky a jeho dílo je hodnoceno i jako přínos k úspěšnému rozvoji přátelských, kulturních a vědeckých styků mezi našimi zeměmi.
Žádost o udělení vyznamenání panu Eduardu Ingrišovi byla ve španělském jazyce zaslána panu prezidentovi s laskavou podporou a doporučením pana velvyslance Alberta Salase Barahony. Žádost rovněž podpořily následující významné osobnosti: Roman Onderka, primátor statutárního města Brna, Ing. Stanislav Juránek, hejtman Jihomoravského kraje, Ing. Miroslav Zikmund, spisovatel a cestovatel, doc. PhDr. Ivo Barteček, CSc., děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, PhDr. Ivan Plánka, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, PhDr. Karel Pavlištík, CSc., předseda Klubu Hanzelky a Zikmunda, Milan Švihálek, spisovatel a publicista.
Návrh na státní vyznamenání “Orden al Mérito por Servicios Distinguidos” pro pana Eduarda Ingriše, In memoriam.
Vážený pane prezidente,
podáváme tímto návrh na státní vyznamenání In memoriam pro hudebního skladatele a cestovatele Eduarda Ingriše, který značnou část svého života strávil v Peru a svou mnohostrannou činností úspěšně prezentoval Československo a vaši zemi v zahraničí.
Pan Eduard Ingriš se narodil 11. února 1905 v Čechách a proslavil se jako český hudební skladatel, dirigent, filmový dokumentarista, kameraman, fotograf a cestovatel. V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po převzetí moci komunisty v roce 1948 v bývalém Československu se rozhodl, že se již nevrátí. Za svoji novou vlast si zvolil Peru, kde žil 14 let a získal i peruánské občanství. V Limě se stal vyhledávaným fotografem. Portrétoval i oficiální fotografie peruánského prezidenta Manuela Pradu. Otevřel si vlastní fotoateliér a začal se věnovat tzv. sociálnímu dokumentu, reklamní tvorbě, ale i fotografování peruánské krajiny a architektury. Jeho fotografie z Peru byly záhy velmi ceněny. Vyhrává mezinárodní fotografické soutěže a publikuje i v takových časopisech, jako jsou Time a Life. V roce 1949 se právě v Peru osobně setkal se slavnou českou cestovatelskou dvojicí Zikmundem a Hanzelkou a ve svém studiu zpracovával jejich fotografie a doprovázel je i jako zkušený kameraman.
V Peru se seznámil s norským etnologem a mořeplavcem Thorem Hayerdahlem, který na balzovém voru Kon-Tiki přeplul Tichý oceán ve snaze prokázat svoji teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Tato myšlenka nadchla Eduarda Ingriše natolik, že se rozhodl osobně ji potvrdit plavbou realizovanou za podobných podmínek. Postavil balzový vor Kantuta a v roce 1954 na něm vyplouvá do Polynésie. Členkou posádky tohoto prvního voru byla i Peruánka Natálie, představující symbolicky potomka původní incké civilizace. I když tato cesta skončila nezdarem v obrovském vodním víru, přesto přinesla velmi cenné poznatky o mořských proudech v blízkosti kontinentu Jižní Ameriky a Eduardu Ingrišovi získala světovou popularitu. Na základě toho se rozhodl tuto expedici zopakovat.
V roce 1959 se mu skutečně podařilo na balzovém voru Kantuta II přeplout Tichý oceán a dostat se až do Polynésie, čímž byla teorie Thora Hayerdahla plně potvrzena. Z této cesty Ingriš natočil barevný film a zachytil ji na mnoha negativech a filmových záznamech. Jeho odvaha získala mezinárodní uznání a otevřela mu cestu pořádat v povodí Amazonky průzkumné expedice k Indiánům, při nichž natáčel přírodovědecké a cestopisné filmy. Z této doby pochází například jeho film Nepokořená Amazonka. Podnikl v Peru ale i další výpravy, které fotograficky zdokumentoval, jako třeba plavbu po řece Huallaga, navštívil Machu Picchu, plavil se přes jezero Titicaca do Bolivie.
V průběhu pobytu v Peru dirigoval Eduard Ingriš symfonický orchestr a skládal symfonie i písně, inspirované praobyvateli Peru, Inky. Zkomponoval symfonický cyklus Bajo el Cielo del Peru a pod jeho taktovkou jej nahrál na gramodesky. Když zahajovala peruánská televize své vysílání, sólový part symfonického orchestru zpíval José Mojica a u dirigentského pultu stál Eduard Ingriš. V roce 1955 bylo vydáno Ingrišovo Album z Peru, obsahující 12 písní. Píseň z tohoto alba, Perú-mi amor, byla věnována manželce prezidenta republiky, paní Doně Maríi Delgado de Odría.
V roce 1962 odjel Eduard Ingriš do USA na Floridu, kde se seznámil s Ninou Karpuškinovou, brněnskou rodačkou, s níž se v roce 1965 oženil a natrvalo se usadil v USA. Téhož roku byl nominován na Oscara za hudbu k filmovému dramatu The Galant One. Dlouhá léta strávil se svojí manželkou na cestách po USA. Oba pořádali promítání Ingrišových filmů a besedy, které měly ve více než 600 městech USA mimořádný ohlas. Protože převážná většina těchto filmů se týkala právě Peru, i poslední roky svého života zasvětil prezentaci nejen své úspěšné dráhy fotografa, kameramana, autora hudby a krátkometrážních i celovečerních filmů, cestovatele, ale i propagaci Peru ve Spojených státech amerických.
Eduard Ingriš zemřel ve věku 86 let v Reno ve státě Nevada v roce 1991. Zanechal po sobě dobře zorganizovaný archiv, dokumentující fotograficky a na filmovém materiálu zejména jeho peruánský pobyt v letech 1948 až 1962. Byla to právě jeho žena Nina Ingriš, která tento archiv věnovala po jeho smrti České republice. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových záznamů, fotografií, filmů a zvukových nahrávek, se v roce 2001 zasloužil cestovatel Miroslav Zikmund a několik dalších nadšenců. Paní Nina Igriš se natrvalo vrátila do České republiky a dále prezentuje nesmrtelné dílo svého manžela na přednáškách a výstavách.
Vážený pane prezidente, pan Eduard Ingriš si plně zaslouží peruánské státní vyznamenání, a to nejen za svoje objevitelské cesty, ale zejména proto, že celý svůj život v emigraci zasvětil propagaci Peru v dané historické epoše. Jeho pozůstalost dnes přitahuje zájem České republiky a jeho dílo je hodnoceno i jako přínos k úspěšnému rozvoji přátelských, kulturních a vědeckých styků mezi našimi zeměmi.
Žádost o udělení vyznamenání panu Eduardu Ingrišovi byla ve španělském jazyce zaslána panu prezidentovi s laskavou podporou a doporučením pana velvyslance Alberta Salase Barahony. Žádost rovněž podpořily následující významné osobnosti: Roman Onderka, primátor statutárního města Brna, Ing. Stanislav Juránek, hejtman Jihomoravského kraje, Ing. Miroslav Zikmund, spisovatel a cestovatel, doc. PhDr. Ivo Barteček, CSc., děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, PhDr. Ivan Plánka, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, PhDr. Karel Pavlištík, CSc., předseda Klubu Hanzelky a Zikmunda, Milan Švihálek, spisovatel a publicista.
Zleva: Alberto Salas Barahona, Otto Horský, Nina Ingriš, Miroslav Zikmund.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
