Reflex o Miroslavu Zikmundovi a Leonidu Šinkarijovovi

Reflex č. 12 otiskl na stránkách 60 až 67 rozsáhlý text o Hanzelkovi a Zikmundovi a na straně 68 text o Leonidu Šinkarijovovi. O poskytnutí práv k uveřejnění plného textu na blogu zatím vyjednávám.

K přečtení ale nabízím reakci Petra Horkého, kterou zaslal Reflexu i členům Klubu H+Z.

Mezi Čechy žijí hrdinové

1. 4. 2010, Petr Horký, Petr.horky@piranhafilm.cz; www.piranhafilm.cz
Vážená redakce Reflexu,
dovoluji si reagovat na Váš rozhovor s Miroslavem Zikmundem.
Konečně! Chci poděkovat za Vaše články „Brežněv nás zval na daču“ a „Zpráva č.4 ruskýma očima“. Už jsem měl možnost (naštěstí ojediněle) v některých článcích a diskusích v různých médiích číst názory, že Zikmund a Hanzelka se zaprodali komunistické moci, byli výkladní skříní komunismu a podobné nesmysly. Pomíjím stranou relevanci těchto autorů, kteří svá stanoviska mnohdy opírají o pokroucenou historii či o své domněnky bez ohledu na realitu. V horších případech jsem se nemohl ubránit smutnému pocitu, že autor takové kritiky svou „celoživotní pílí a odříkáním“ dosáhl toho, že „může“ veřejně kritizovat někoho, kdo něco skutečně vytvořil. Nicméně to je záležitostí svědomí každého takového autora a nechci a ani mi nepřísluší to dál soudit.
Stále mi velmi chybělo to hlavní - prostor pro dotčené osoby – Miroslava Zikmunda a před několika lety, když ještě žil, i Jiřího Hanzelku. Každý rozhovor, který byl s oběma veden, vždy stále dokola omílal stokrát opakované otázky a kolem cest do Ruska a vztahu dvojice H+Z ke komunistické moci se povídání málokdy zatočilo. Jakoby snad hrozilo, že zmizí prostor pro pomluvy.
Proto jsem velice rád, že jste ve Vašem březnovém čísle tento prostor vytvořili. Jak prosté. Zazněla pravda, věci jsou jasné a pomluvám by mohl být konec. Od této chvíle alespoň bude jasné, co je zlá slina, co je pomluva a co je skutečnost.
Mám tu čest Miroslava Zikmunda osobně znát již patnáct let a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by jakkoli kroutil realitu, lhal, upravoval skutečnost, přikrášloval se apod. Naopak vždy jsem jej viděl a zažil jak hájí pravdu, i kdyby pro něj osobně neměla být nejpříznivější – stejně jako tomu bylo před lety v Rusku, stejně jako se na stranu pravdy a zdravého rozumu přidal spolu s Jiřím Hanzelkou v roce 1968, i když je to oba stálo na dvacet let doslova celou jejich kariéru a existenci. Kdyby nesmyslné pomluvy o podpoře komunistů byly pravdivé, nemuseli by si sami zkazit podstatnou etapu svého života.
Často se dnes v novinách objevují stesky autorů, že naše země nemá skutečně hrdiny. S tím nesouhlasím. Potíž je v tom, že se k našim hrdinům nehlásíme, pomlouváme je a nenecháváme je promluvit.
Miroslav Zikmund se v rozhovoru nijak „nedělá hezčím“, nechává skutečnost aby zazněla taková jaká je. A to bohatě stačí na to, aby možným „kritikům“ vytloukl z rukou argumenty a jakoby mimochodem potvrdil, že do té nevelké skupiny našich současných hrdinů patří.

Neznámá Země

Festival poznávání a sbližování kultur ve Zlíně ve dnech 20. - 30. dubna 2010 pořádá Sdružení pro cestopisnou dokumentaci Camera Incognita, čili členové Klubu H+Z Miroslav Náplava a Petr Horký. S celým programem festivalu se můžete seznámit zde.
Pozornosti členů Klubu H+Z doporučuji zejména besedu ve čtvrtek 22. dubna v Alternativě - kulturním institutu Zlín v 18:00 hodin s Miroslavem Zikmundem a Rudolfem Švaříčkem o jedinečném cestopisu Past na rovníku, který překlenul nejen vzdálenost v prostoru, ale i v čase.

Festival Neznámá Země přinese jedinečnou besedu o pozadí vzniku knižní publikace Past na rovníku.

Nina Ingriš v Brně – plavba z Peru do Polynésie

2. 11. 2009, Marián K., BrNovinky & Tento Svět - na cestách světem, rozhovor Síma, text a foto Marián K.
10.000 kilometrů, 3 měsíce plavby a také málem ztraceni v nekonečných vodách Pacifiku. Taková byla první nepodařená a druhá úspěšná cesta Eduarda Ingriše a jeho posádky z Peru do Polynésie na balsovém voru. Povedlo se mu dokázat, že Peruánci skutečně do Polynésie migrovali. Eduard po sobě zanechal tunu materiálu a také několik filmů - v té době již barevných!, které sesříhali společně se svojí manželkou Ninou. On už nám je bohužel pustit nemůže. Ale Nina Ingris ano a také to ráda dělá včetně čtení poutavého komentáře z rukopisů Eduarda. Jaká byla cesta posádky voru Kantuta a Kantuta II jste se mohli přesvědčit sami v Kulturním centru Bystrc a následně v Kuřimi.
Jak samotná cesta probíhala? Zkusíme v pár bodech shrnout postřehy, které nám utkvěly v mysli.
Celý text a fotografie zde

Vily inženýrů Hanzelky a Zikmunda ve Zlíně

Slavné vily Zlínského kraje, Foibos 2008
Cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka pro sebe objevili Zlín při dokončování cestopisného filmu v ateliérech na Kudlově v roce 1951, po návratu ze své první cesty. Prorůstání krajiny městem, moderní otevřený charakter zlínské zástavby a stopy baťovského „amerického“ životního stylu je zaujaly natolik, že se rozhodli ve Zlíně usadit. Ve stejné době se pro opačný přesun – ze Zlína do Prahy – rozhodl režisér Elmar Klos. Funkcionalistickou vilu, kterou nechal začátkem třicátých let postavit jeho nevlastní otec, vládní rada Josef Januštík, první hejtman tehdy nově vzniklého Zlínského okresu, odkoupil Miroslav Zikmund zejména kvůli vzrostlé zahradě. V prostředí kudlovských ateliérů poznali oba cestovatelé také svého budoucího architekta Zdeňka Plesníka (1914–2003). Ten k přestavbě bývalé Januštíkovy vily pro M. Zikmunda přistupoval s respektem a zároveň i s jistou dávkou smělosti. Jeho zásahy směřovaly především k přímému propojení hlavního obytného prostoru se zahradou. Na západní straně domu byla nasypána terasa na opěrné zdi a dům byl tímto směrem rozšířen o jídelní kout a část kuchyně v rafinované hmotové gradaci. Zvětšen byl i dominantní rohový arkýř v jihozápadním nároží domu a stal se tak těžištěm architektonické kompozice. Smyslem změn bylo kromě splnění vysoce praktických provozních a dispozičních požadavků Miroslava Zikmunda i něco jiného – proměna ducha domu, jeho celková transformace založená na hluboké úvaze o struktuře a funkci.
Vila Jiřího Hanzelky (1920–2003) vyrostla na Nivách v sousedství vily Zikmundovy. I přes řadu shodných prvků je k ní kontrastní. Jedná se o téměř symetrickou prostorovou kompozici pyramidálně uspořádaných hmot, která svému prostředí spíše dominuje, než aby s ním splývala. Prostorové řešení domu předurčila konfigurace terénu. Vila využívá svahu pro stupňovitou dispozici se spojitým hlavním obytným prostorem, okolní terén je pomocí násypů zvlněn tak, aby umožňoval spojení interiéru domu se zahradou v několika úrovních. Na jihu přímé spojení s terénem chybí (podobně jako u obou dalších vil Z. Plesníka), místo arkýřů Zikmundovy a Liškovy vily je zde ale použit motiv inverzní – polozapuštěný balkon (lodžie), který ukončuje prostorovou kaskádu domu nad zahradou. Velkorysý obytný prostor je výškově členěn, jídelní kout se nachází o několik stupňů výše než odpočinkový, pracovní a hudební prostor. Raumplanová dispozice i klasické trojdílné členění průčelí spojuje vilu s tvorbou Adolfa Loose, řada paralel pak s francouzským průkopníkem železobetonu Augustem Perretem. Monumentální uspořádání domu bylo ale odvozeno ještě z jiného zdroje. Jiří Hanzelka byl vášnivým hráčem na varhany a dům byl mimo jiné dimenzován podle vlnových délek tónů varhan, které do jeho domu zapůjčil profesor Jiří Reinberger z Prahy. Hanzelkova rodina se do vily nastěhovala v roce 1956, ale již v roce 1958, před druhou cestou H&Z do zahraničí, přesídlila do Prahy, blíže rodičům Hanzelkovy ženy Hany. Vila byla předána československému státu s podmínkou využití pro potřeby dětí výměnou za poskytnutí prostředků na šestiletou cestu do Asie a Oceánie uskutečněnou v roce 1959 (polovina ceny domu přitom byla J. Hanzelkovi kompenzována M. Zikmundem). Nová funkce mateřské školy a později dětského rehabilitačního stacionáře přinesla řadu stavebních zásahů a přístaveb a vedla k postupnému znehodnocení Plesníkova díla.
Vice informací a fotografie zde.

Českým automobilem na všech kontinentech

17. 2. 2010, Michael Borovička, Lidé a země
První světová válka přinesla nesmírné utrpení milionům lidí, na druhé straně však ony čtyři válečné roky výrazně přispěly k technickému pokroku. Nezdokonalily se jen zbraně, ale také zařízení a stroje, které mohly lidem sloužit i v mírových dobách.
V prvním desetiletí minulého století se automobily stále ještě podobaly spíše kočárům vybaveným spalovacím motorem. Ve dvacátých letech však byly už natolik spolehlivé a výkonné, že se mohly stát také významnými pomocníky cestovatelů. Automobilové výpravy do odlehlých končin světa se začaly pořádat už ve dvacátých letech, v našich podmínkách však doznaly největšího rozmachu v letech třicátých.
Česká safari
V Africe po první světové válce působili dva čeští cestovatelé, kteří zde už v předválečném období organizovali pro zámožnou klientelu safari, tedy lovy na divokou africkou zvěř. Byli to Bedřich Machulka (1875–1954) a Richard Štorch (1877–1927), kteří se do Afriky vypravili už v listopadu 1898. Nejprve se usadili se v Tripolsku, tehdy ovládaném Osmanskou říší, a živili se obchodem s přírodninami. Na počátku 20. století se však přesunuli do Chartúmu v Súdánu, který se stal jejich základnou až do vypuknutí války. Po potlačení Mahdího povstání v letech 1898–1899 se totiž tato země stala módní loveckou destinací.
Celý text zde.

Leonid Šinkarijov a Miroslav Zikmund na zlínské radnici

3. 3. 2010, Minuty v regionu, RTA Zlín
Můžete sledovat ilustrační snímky ze závěru oficiálního přijetí Leonida Šinkarijova primátrokou města Zlína na zlínské radnici zde.

Osobností Zlína Zikmund

11. 1. 2010, Jan Filgas, Sedmička
Stovka obyvatel Zlína vybírala pro Sedmičku největší osobnost města. Nejvíc hlasů získal Miroslav Zikmund.
Z politiků, sportovců, umělců i představitelů dalších oblastí života vybírali v předchozích týdnech lidé v anketě Sedmičky největšího Zlíňana. Více než třetina ze stovky hlasujících zvolila spisovatele, publicistu, fotografa a nejen v Česku proslaveného cestovatele Miroslava Zikmunda.
„Je to naprosto logická volba, zcela se s tím ztotožňuji. Za jeho celoživotní pevné a zásadové postoje, aktivní přístup a pracovní nasazení je právem jako první v takové anketě,“ souhlasí s výsledkem primátorka Zlína Irena Ondrová.
Pokud jde o největší postavu Zlína, nemá Zikmund podle některých účastníků ankety konkurenci. „Koho jiného bych volil, vždyť Zlín zase tolik výrazných osobností nemá,“ soudí třeba student Petr Kročil.
Celý text zde.

Výroční zpráva Klubu H+Z za rok 2009

12.2.2010, Karel Pavlištík, předseda Klubu H+Z
Činnost Klubu H+Z se i v roce 2009 rozvíjela v nejužším kontaktu s činností Archivu H+Z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, jehož vedení i pracovníkům chci za tuto spolupráci poděkovat s nadějí, že i v příštím roce bude k vzájemné spokojenosti probíhat, a to i v případě avizované změny na postu ředitele muzea, ke které má dojít v polovině roku 2010.
Dík dotacím Odboru regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury ČR a Kulturního fondu města Zlína Klub H+Z v uplynulém roce mohl opět podpořit péči o sbírkový fond Archivu H+Z. Věnovaly se jí pracovnice muzea PhDr. Magdalena Preiningerová a Blanka Cekotová spolu s osvědčenými a spolehlivými brigádníky Františkem Zuskou, Ing. Janou Novákovou a Libuší Navrátilovou, kterým za to patří naše poděkování a uznaní. V rámci této péče proběhlo:
- skenování a evidování negativů z fondu E. Ingriše v programu Bach,
- pořádání rozsáhlého fondu Břetislava Jančaříka, mimořádně kvalitního průvodce turistických zájezdů českých cestovních kanceláří, který se této činnosti věnoval desítky let a který byl leteckým instruktorem Jiřího Hanzelky, jehož obsahem jsou mapy, publikace, fotografie a další materiály,
- doplňování Souboru českých cestopisů.
Při této příležitosti bych rád požádal členy Klub H+Z o pomoc při budování tohoto specifického fondu : každá kniha, kterou můžete Vy či Vaši přátelé postrádat a věnovat ji , našemu fondu obohatí a posílí odbornou prestiž Archivu H+Z. Připomínám, že na obdobném principu - na získávání darů od příznivců a členů Klubu H+Z je založeno budování fonotéky etnické hudby, která čeká při stávajícím útlumu na iniciativní zájem některého z členů Klubu.
Ediční činnost a webová prezentace
Opět plodná byla ediční činnost Klubu H+Z. Podařilo se uzavřít edici ilustrovaného výběru deníkových záznamů s názvem Z cestovního deníku H+Z. Iniciátor a autor pozoruhodné grafické úpravy Josef Ruszelák ve spolupráci s M. Zikmundem realizovali tuto časově i pracovně náročnou edici bez nároku na honorář. Patří jim náš dík a uznání. Díky finančnímu příspěvku Zlínského hnutí nezávislých a iniciativní podpoře člena Klubu pana Ludvíka Pavlištíka byl pořízen přebal na tento mapový konvolut, čímž vznikl zajímavý reprezentativní klubový tisk.
Výsledkem solidní a vstřícné spolupráce Archivu H+Z a Klubu H+Z s Filmexportem Praha, jmenovitě s jeho ředitelem panem Karlem Kabátem a produkční paní Němcovou, bylo vydáno DVD s filmem H+Z Je-li kde na světě ráj s řadou pozoruhodných bonusových materiálů. Pozoruhodná je i nabídka Filmexportu k další spolupráci, o jejíž smysluplné využití budeme usilovat. Důležitou roli v této aktivitě hraje iniciativní a efektivní práce PhDr. Preiningerové a Blanky Cekotové. Dovolte, abych jim již na tomto místě poděkoval za jejich celoroční intenzivní zapojení do činnosti Klubu H+Z.
Koncem minulého roku vyšla také druhá řada pohlednic z archivu negativů inženýrů Hanzelky a Zikmunda k nedožitým devadesátinám Jiřího Hanzelky.
K výraznému posunu v propagaci a prezentaci činnosti Klubu H+Z došlo zásluhou Mgr. Kateřiny Pešatové, která vytvořila a iniciativně spravuje blog Klubu H+Z. Oddělení archivace webu Národní knihovny v Praze vybralo webovou prezentaci Klubu H+Z http://klubhz.blogspot. com jako kvalitní zdroj, který má být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví. To je velice významný úspěch. Dík a uznání za něj paní Mgr. Kateřině Pešatové. Připomínám, že stránky jsou otevřeny příspěvkům všech členů klubu a je jen na nás, jak bez velkých časových obětí přispějeme k naplňování našich klubových cílů a obohacení naší činnosti.
Jiná prezentace Klubu H+Z
K úspěšné prezentací Klubu H+Z patřila také spolupráce při uskutečnění:
- výstavy fotografií H+Z na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci únoru až dubnu loňského roku, kterou inicioval prof. Ivo Barteček,
- výstavy H+Z v Náprstkově muzeu v Praze,
- výstavy fotografií H+Z na letišti Praha pořádané ve spolupráci s agenturou Liwingsgton (květen – září),
- výstavy fotografií H+Z v Klubu Tatra Berlín, Německo (červen – říjen),
- výstavy fotografií H+Z po několik let připravovanou ve spolupráci s velvyslanectví ČR v Tripoli v Libyi, kterou k realizaci připravili členové klubu pánové Radovan Kodera a Přemysl Řepa.
Spolupráce Klubu H+Z
Tradičně v prostorách zlínského muzea byla uspořádána výstava oceněných prací 5. ročníku soutěže Co jsme viděli na svých cestách a ostatní přešli– výběr fotografií, příprava a realizace výstavy uvedené v dohodě s Muzeem jihovýchodní Moravy.
Spolupráce Klubu H+Z se sdružením Camera incognita se vloni projevila poskytnutím volných vstupenek členům klubu na zahajovací koncert festivalu Neznámá země ve Zlíně a pověřením předsedy Klubu H+Z předáním Ceny Kantuta panu Richardu Konkolskému, kterého druhý den předseda klubu spolu s cestovatelem Vítězslavem Dostálem provedl expozicí S inženýry Hanzelkou a zikmundem pěti světadíly ve zlínském muzeu.
K další „festivalové“ spolupráci se dle prvních informací schyluje s festivalem Kolem světa, k ní Klub H+Z vyzval pořadatel festivalu Karel Volf.
Prezentace činnosti Klubu H+Z:
na ČT2 v pořadu Noc s Andělem,
na konferenci EDUCO v Olomouci,
při akci Cihla pro integraci handicapovaných dětí účastí Ing. Zikmunda a PhDr. Pavlištíka,
Ing. Zikmund se na pozvání R. Švaříčka zúčastnil setkání s Dalajlámou v Bratislavě v rámci akce pořádané spol. Liwingston,
polemika s článkem Petra Zídka Lidových novinách.
Noví členové Klubu H+Z
Je nás 50. Naše řady rozšířili: Dr. Jarmila Ruszeláková, Ladislav Jurčák, Rudolf Švaříček, Josef Ruszelák a František Zuska, k přijetí navrhuje výbor klubu členské schůzi na základě písemné přihlášky pracovnice lektorského oddělení Muzea jihovýchodní Moravy Mgr. Pavlínu Gutovou a Ivonu Habartovou a JUDr. Josefa Holcmana.
Dotace získané Klubem H+Z
Podstatnou část činnosti Klubu H+Z jsme mohli realizovat dík finanční podpoře, kterou ve výši Kč 105 000,- poskytl Odbor regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury České republiky (80 000 Kč), Kulturní fond města Zlína (15.000 Kč), Zlínský svaz nezávislých (10.000 Kč). Finance podpořily zejména činnost Archivu H+Z Muzea jihovýchodní Moravy.
Za vstřícný přístup při akceptaci našich projektů patří jako každoročně poděkování ředitelce ORNK PhDr. Zuzaně Malcové a Mgr. Michalu Nádvorníkovi, Kulturnímu fondu Města Zlína, jeho správní radě a panu Ludvíku Pavlištíkovi.
V letošní závěrečné bilanci nemůže chybět konstatování, že se podařilo důstojně a v rodinné pohodě oslavit superkulaté životní jubileum Miroslava Zikmunda. A nemůže chybět naše gratulace k nadcházejícímu datu 14. února a s ním spojených krásných jedenadevadesátých narozenin.
Plán činnost Klubu H+Z na rok 2010
Dovolte, abych Vás na závěr své zprávy seznámil s obsahem dohody, kterou Klub H+Z uzavřel s Muzeem jihovýchodní Moravy. Dohoda v hlavních bodech představuje plán činnosti Klubu H+Z na rok 2010:
1. Připomenutí devadesátého výročí narození cestovatele ing Jiřího Hanzelky uspořádáním vzpomínkové akce v prostorách MJVM.
2. Vydání na DVD krátkých filmů H+Z z Japonska a SSSR, ve spolupráci s firmou Filmexport.
3. Vydání dalšího souboru pohlednic k 90. narozeninám J. Hanzelky a H. Šťastné.
4. Shromáždění snímků pro 6. ročník fotosoutěže Co jsme viděli na svých cestách.
5. Uspořádání výstavy „Nevstupovat – vyvolávám!“ o vývoji fotografování ze sbírek Archivu H+Z, MJVM a členů Klubu, doplněnou temnou komorou a dílnami pro rodiče s dětmi květen - září 2010.
6. Zajištění dotací na úhradu služeb pro zpracování archivního fondu.
7. Agendu vyplývající ze spolupráce MJVM a Klubu H+Z bude spravovat B. Cekotová.
Výbor Klubu H+Z
Výbor Klubu se v uplynulém období sešel třikrát. Řešil problémy vyplývající z uskutečňování akcí, které byly realizovány podle každoročně uzavírané písemné dohody s Muzeem jihovýchodní Moravy. Spolupráce probíhala bez problémů díky k těsnému personálnímu propojení s muzeem. Novou situaci, která může v tomto směru nastat po odchodu dr. Plánky do důchodu, je Klub H+Z připraven zvládnout.
Od předpokládané rekonstrukce výboru jsme ustoupili s tím, že ji provedeme až poté, co dohodneme podmínky spolupráce Klubu H+Z s novým vedením muzea.
V tuto chvíli bych ale rád poděkoval dlouholetému členu výboru a zakládajícímu členu klubu panu Jiřímu Novotnému, s nímž jsme se dohodli, že funkci člena výboru předá už nyní představiteli mladší generace, aniž by ovšem opustil tradiční post agilního člena Klubu. Naše poděkování a výraz naší úcty, nechť podtrhne konstatování, že v panu Jiřímu Novotnému spatřujeme osobnost, která výrazně přispěla ke vzniku Klubu H+Z a k profilaci jeho „duchovní tváře“.
Závěr
Jsem přesvědčen o tom, že bilance činnosti Klubu H+Z za uplynulý rok 2009 svědčí o dobré práci jeho výboru, pro nějž Vás žádám o udělení absolutoria a jehož členům Mgr. Pavlíně Novákové, PhDr. Magdaleně Preiningerové, PhDr. Otakaru Kantovi, Radovanu Koderovi, Jiřímu Novotnému, RNDr. Petrovi Novotnému, PhDr. Ivanu Plánkovi doufám i vaším jménem vydávám absolutorium za výbornou práci v uplynulém funkčním období.
Věřím, že se i v roce nedožitých devadesátin Jiřího Hanzelky a dožitých devadesátin Heleny Šťastné, předznamenanému dnešní poctou životnímu dílu Eduarda Ingriše, bude Klubu H+Z, i v jedenáctém roce jeho existence, dařit.

Žurnalista Šinkarijov navštívil zlínskou radnici

3. 3. 2010, Sedmička
Leonida Šinkarijova, autora knihy "Všecko jsem skoro zapomněl…", která pojednává o okupaci Československa v roce 1968, přijala na zlínské radnici primátorka města Irena Ondrová.
Celý text zde.