Mezi Čechy žijí hrdinové

1. 4. 2010, Petr Horký, Petr.horky@piranhafilm.cz; www.piranhafilm.cz
Vážená redakce Reflexu,
dovoluji si reagovat na Váš rozhovor s Miroslavem Zikmundem.
Konečně! Chci poděkovat za Vaše články „Brežněv nás zval na daču“ a „Zpráva č.4 ruskýma očima“. Už jsem měl možnost (naštěstí ojediněle) v některých článcích a diskusích v různých médiích číst názory, že Zikmund a Hanzelka se zaprodali komunistické moci, byli výkladní skříní komunismu a podobné nesmysly. Pomíjím stranou relevanci těchto autorů, kteří svá stanoviska mnohdy opírají o pokroucenou historii či o své domněnky bez ohledu na realitu. V horších případech jsem se nemohl ubránit smutnému pocitu, že autor takové kritiky svou „celoživotní pílí a odříkáním“ dosáhl toho, že „může“ veřejně kritizovat někoho, kdo něco skutečně vytvořil. Nicméně to je záležitostí svědomí každého takového autora a nechci a ani mi nepřísluší to dál soudit.
Stále mi velmi chybělo to hlavní - prostor pro dotčené osoby – Miroslava Zikmunda a před několika lety, když ještě žil, i Jiřího Hanzelku. Každý rozhovor, který byl s oběma veden, vždy stále dokola omílal stokrát opakované otázky a kolem cest do Ruska a vztahu dvojice H+Z ke komunistické moci se povídání málokdy zatočilo. Jakoby snad hrozilo, že zmizí prostor pro pomluvy.
Proto jsem velice rád, že jste ve Vašem březnovém čísle tento prostor vytvořili. Jak prosté. Zazněla pravda, věci jsou jasné a pomluvám by mohl být konec. Od této chvíle alespoň bude jasné, co je zlá slina, co je pomluva a co je skutečnost.
Mám tu čest Miroslava Zikmunda osobně znát již patnáct let a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by jakkoli kroutil realitu, lhal, upravoval skutečnost, přikrášloval se apod. Naopak vždy jsem jej viděl a zažil jak hájí pravdu, i kdyby pro něj osobně neměla být nejpříznivější – stejně jako tomu bylo před lety v Rusku, stejně jako se na stranu pravdy a zdravého rozumu přidal spolu s Jiřím Hanzelkou v roce 1968, i když je to oba stálo na dvacet let doslova celou jejich kariéru a existenci. Kdyby nesmyslné pomluvy o podpoře komunistů byly pravdivé, nemuseli by si sami zkazit podstatnou etapu svého života.
Často se dnes v novinách objevují stesky autorů, že naše země nemá skutečně hrdiny. S tím nesouhlasím. Potíž je v tom, že se k našim hrdinům nehlásíme, pomlouváme je a nenecháváme je promluvit.
Miroslav Zikmund se v rozhovoru nijak „nedělá hezčím“, nechává skutečnost aby zazněla taková jaká je. A to bohatě stačí na to, aby možným „kritikům“ vytloukl z rukou argumenty a jakoby mimochodem potvrdil, že do té nevelké skupiny našich současných hrdinů patří.