Miroslav Zikmund uvádí knihu Past na rovníku

Miroslav Zikmund byl hostem Lucie Výborné v Dopoledním Radiožurnálu dne 9. 12. 2008. Legendární cestovatel a spoluautor mnoha cestopisů nemluvil pouze o své nové knize Past na rovníku, ale vzpomínal i na roky strávené na cestách po různých zemích světa.
Lucie Výborná se během rozhovoru zajímala například i o to, zda se Miroslav Zikmund domnívá, že na světě stále existují neprozkoumané oblasti - takzvané terry incognita. Zda se ocitl někdy v ohrožení života? A jaké jsou Zikmundovy cestovatelské plány na rok 2009?
Záznam celého rozhovoru s Miroslavem Zikmundem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání. Fotografie ze studia si můžete prohlédnou zde.
Ukázky z knihy Past na rovníku otiskuje deník.cz, reportáž České televize a další informace uvádí ČT24.

Jubilejní zpráva k 10. výročí Klubu H+Z

Karel Pavlištík
Je nás 38 a působíme ve Zlíně od roku 1998 jako občanské sdružení, jehož cílem je využití odkazu inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Přispěli jsme k tomu, že rozsáhlý fond písemností, fotografií, negativů filmů a suvenýrů, které oba cestovatelé, filmaři a publicisté věnovali zlínskému Muzeu jihovýchodní Moravy, je bezpečně uložen v přijatelných prostorových a klimatických podmínkách, a již v roce 1996 byl zpracován tak, že může sloužit badatelské a publikační činnosti i populárně odborné - zejména výstavní prezentaci.
Postupem času se základní fond Archivu H+Z rozrostl o vzácné materiály z cest Eduarda Ingriše a Jana Havlasy. Zlínskému muzeu jej věnovala paní Nina Ingrišová a z Ameriky do Zlína jej uspořádaný přivezli členové našeho klubu Miroslav Zikmund, Petr Horký, Vladimír Kroc a Miroslav Náplava. K uskutečnění této operace výrazně pomohl finanční příspěvek Ministerstva kultury ČR s osobním interesem tehdejšího ministra Pavla Dostála. Pozoruhodný fond donedávna téměř neznámé cestovatelské trojice manželů Škulinových a Heleny Šťastné-Bübelové věnovala MJVM paní Helena Šťastná a z Nice do Zlína jej přivezli ředitel muzea Ivan Plánka a předseda Klubu H+Z Karel Pavlištík.
Pro širokou veřejnost jsou ve studovně muzea k dispozici vzdělávací PC programy s geografickou tematikou, fonotéka etnické hudby a odborná literatura. Tím byl vytvořen perspektivní základ pro to, aby se archiv H+Z stal studijním a dokumentačním střediskem moderního českého cestovatelství.
V úzké spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy usiluje Klub H+Z o to, aby zejména mladá generace nacházela v duchovním odkazu inženýrů Hanzelky a Zikmunda inspiraci pro úsilí o kvalitní vzdělání a snahu poznávat svět. Pozoruhodných výsledků v tomto směru dosahujeme využíváním cestovatelské expozice při specializované výuce žáků základních, středních a odborných škol s využitím speciálních pracovních listů, jejichž autoři jsou většinou členové Klubu H+Z a finanční prostředky pro jejich vydání opět získává Klub H+Z z dotací. Přispíváme tak rovněž výrazným způsobem k rozsáhlé edukační činnosti MJVM, v níž má zlínské muzeum již víc jak padesát let prestižní postavení v republice.
Zájem o poznávání světa motivuje i mapuje fotosoutěž Klubu H+Z a MJVM s názvem "Co jsme viděli na svých cestách a ostatní přešli" dotovaná cenami a vždy zakončená výstavou vítězných snímků. Podařilo se pro tuto soutěž ustavit mimořádně kvalitní porotu, která si získala u účastníků soutěže značnou prestiž.
Stálá expozice MJVM "S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly" umístěná ve zlínském zámku se stala v uplynulých dvanácti letech předmětem intenzivní popularizační činnosti nejen klubu. Díky tomu se legendární fenomén Hanzelka a Zikmund, odstraněný normalizační mašinérií totalitního režimu z českého kulturního a společenského života, opět do českého kulturního a společenského života vrátil a zůstává v něm pevně zakotven. Tuto skutečnost považuji za nejdůležitější část desetileté bilance Klubu H+Z. Přispěla k tomu řada akcí pořádaných v úzké spolupráci s MJVM Zlín, pro něž jsme ve většině případů pomohli zajistit finanční prostředky z dotací. Myslím, že právě v tuto chvíli je na místě podat alespoň jejich stručný přehled:
Finance
Z dotací Ministerstva kultury ČR a Kulturního fondu města Zlína od roku 2000 Klub H+Z získal celkem 1 210 000 Kč, z darů přibližně 30 000 Kč.
Výstavy
Od roku 1999 se podílel Klub H+Z na 56 akcích, při nichž bylo prezentováno dílo H+Z a dalších cestovatelů, jejichž osobní fondy jsou součástí Archivu H+Z. Akce se konaly v Plzni (2x), v Praze (2x), v Brně (2x), v Bratislavě, Košicích, ale i ve Francii, Německu, Rusku, Indii, Kazachstánu. Další bude v Libyii. Šlo jak o rozsáhlé monografické výstavy pořádané v úzké spolupráci s agenturou PRO PHOTO našich členů Radka Kodery a Přemysla Řepy (H+Z, E. Ingriš) či o výběr z fondu Heleny Šťastné-Bübelové - Černý kontinent, tak o menší tematické putovní výstavy z Cyklu Fotografie z trezoru (Sumatra, Jawa, Japonsko, SSSR) atd.
Přednášky
Přednášek spojených s promítáním filmů H+Z a E. Ingriše se uskutečnilo v ČR i na Slovensku celkem 15.
Ediční činnost
Výsledkem samostatné ediční klubové činnosti jsou tituly Z cestovního deníku H+Z v grafické úpravě Josefa Ruszeláka (vyšly dva díly a třetí díl je připraven k tisku), O životě a díle E. Ingriše, Šestkrát v Africe - k stému výročí narození Stanislava Škuliny, Katalog k výstavě fotografií H+Z z Etiopie ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí, Soubor pohlednic z Afriky Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, Eduarda Ingriše, Jana Havlasy, Stanislava Škuliny a Heleny Šťastné, Pracovní listy pro školy k návštěvě expozice H+Z v muzeu (3 díly), Katalogy k výstavám fotografií H+Z a E. Ingriše (3x ve spolupráci s agenturou PRO PHOTO).
Archiv poskytl služby více jak 77 badatelům jak pro publikace v tisku, rozhlase, televizi, tak pro knihy, filmy, divadelní hru, seminární, diplomové i doktorské práce. Informace o archivu H+Z jsou publikovány v blogu, který před půl rokem založila a edituje členka Klubu H+Z Mgr. Pešatová.
Lidské zdroje
Zpracování fondu Archivu H+Z obstarává dnes v MJVM v rámci úvazku 1,75 pracovníků MJVM PhDr. Magdalena Preiningerová a Blanka Cekotová.
Převážně z finančních prostředků z dotací získaných Klubem H+Z je hrazena mzda dlouhodobého, navýsost produktivního a spolehlivého brigádníka Františka Zusky, který od roku 2001 prohlédl, očistil, popsal, uložil a připravil pro digitalizaci více než 20 000 negativů z fondu E. Ingriše. Se skenováním, digitalizací, inventurami fotoarchivu H+Z, s popisem a ukládáním fotoarchivu S. Škuliny a Heleny Šťastné pomáhají i další brigádníci.
Poděkovat musíme ekonomce muzea paní Monice Trčalové, která je zárukou, že neuděláme při našich dotačních a jiných finančních aktivitách chybu.
V životě klubu mimořádnou roli hrál a stále hraje ing. Miroslav Zikmund. Účastní se trpělivě a obětavě všech akcí Klubu v roli respektované a atraktivního společenského soliteru, který přitahuje pozornost i sdělovacích prostředků. Ale hlavně v oblasti archivářské etiky, teorie i praxe a především maximálního pracovního nasazení nám nastavuje vysoko laťku. Patří mu za to naše úcta, uznání a dík.

Z toho, co tu bylo uvedeno, je zřejmé, že Klub H+Z plní poslání, které si při svém vzniku určil.

Sluší se tedy ještě poděkovat těm, kdo se o to zasloužili. V prvé řadě je to Muzeum jihovýchodní Moravy, jeho ředitel a jeho pracovníci. S muzeem jsme vpodstatě spojité nádoby - úspěchy i neúspěchy jsou společné. Problémy, které se vyskytují při každé spolupráci, dokážeme řešit efektivně a v pohodě.

Dík a uznání paří za mimořádnou a zasvěcenou vstřícnost statutárnímu městu Zlín zejména jeho primátorům Ing. Daťkovi, Mgr. Úlehlovi, PhDr. Dostálovi a PhDr. Ondrové. Klíčová byla podpora města a tehdejšího Okresního úřadu Zlín při zajišťování vhodné prostory pro umístění archivu, která byla poskytnuta v neuvěřitelné krátkém termínu za aktivní asistence tehdejšího přednosty PhDr. Dostála a šéfa odboru kultury M. Egnera na okresním úřadě a Mgr. Preiningera tehdejšího šéfa odboru kultury Magistrátu města Zlína.

Sympatická je spolupráce s oběma zlínskými gymnázii a s dalšími školami . Ne jinak než jako osvícenou podporu nutno označit morální především však hmotnou podporu Ministerstva kultury ČR, jmenovitě jeho Odboru regionální a národnostní kultury a zejména jeho ředitelky PhDr. Zuzany Malcové a pracovníka tohoto odboru Mgr. Michala Nádvorníka.

Z řad podnikatelů nás podpořili pánové Ing. Miroslav Pagáč, Bořek Procházka, Vladimír Krčma, John Němeček.

V přátelské shodě spolupracujeme s Knihovnou Fr. Bartoše, s Městským divadlem Zlín, se Základní uměleckou školou Zlín, nově s Filharmonií Bohuslava Martinů a našli jsme styčné body i s Filmovým studiem Zlín a s Festivalem filmů pro děti a mládež.

Měli jsme štěstí, že se členy klubu stali lidé, kteří bez zbytečných řečí pracovali, kde bylo potřeba, a protože nás není nějak enormně moc, pracovali na běžných úkolech všichni. Důležité je, že jsme si porozuměli ve strategii i taktice, která byla velice jednoduchá: dělat to, na co máme síly a nehledět na vnější efekty. Nenecháváme se při své práci stresovat megalomanskými ambicemi. Zárukou, že to bude i nadále vycházet, je náš společný „srdeční“ tedy emotivní vztah k tomu, co jsme si stanovili za smysl a cíl našeho usilování.
Doufám, že se mi podařilo při této bilanci na nikoho nezapomnět s poděkováním. Jestli snad ano, omlouvám se, ale nebyl to zlý úmysl. Pokročilý věk hraje v tomto směru zatraceně špatnou roli. Věřím, že v příštích letech se bude Klubu H+Z dařit. Záruku pro tuto víru mám ve Vaší přízni a ochotě kdykoliv přiložit ruku ke společnému dílu. Tak tedy připijme si na zdraví a na dobrý osud Klubu H+Z do dalších let!

Klub H+Z oslavil 10 let

Komorním setkáním členů Klubu H+Z s Marií Šťastnou-Bübelovou v sobotu 4. 10. 2008 v přednáškovém sále Muzea jihovýchodní Moravy, oficiálním představením brožury Šetkrát v Africe věnované Stanislavu Škulinovi, výstavou ze Škulinova cestovatelského odkazu a konečně i promítáním dokumentu z Afriky se Škulinovým komentářem si Klub Hanzelky a Zikmunda připomenul deset let své existence.
Podívejte se na záznam ze setkání členů k 10. výročí založení Klubu H+Z v Magazínu Zlín Televize Zlínsko, který byl premiérově odvysílán 8. 10. 2008. Připravila redaktorka Jana Mádrová.

Světy Eduarda Ingriše

Novoměstská radnice v Praze, občanské sdružení Pro Photo a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně na Novoměstské radnici na Karlově nám. 1 v Praze uspořádaly výstavu fotografií s názvem Světy Eduarda Ingriše.
Přečtěte si více na stránkách Novoměstské radnice, Alternativa TV nebo na stránkách Seaplanet.
Výstava se koná od 17. září do 2. listopadu pod zaštitou J. E. Alberta Efraina Salase Barahony, velvyslance Peruánské republiky v ČR, Pavla Béma, primátora hlavního města Prahy a Jany Černochové, starostky Městské části Praha 2. Uvodní slovo pronesli Nina Ingrišová a Miroslav Zikmund.

Sedmdesátiny Pavla Diase

Muzeum jihovýchodní Moravy připravilo v Kabinetu Alexandra Hackenschmieda výstavu fotografa Pavla Diase u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin. Vernisáž zahájí výstavu 11. září 2008 v 17 hodin na chodbě zlínského zámku.

Foto: Petr Novotný

Pavel Dias se narodil v roce 1938 v Brně. Zde vystudoval fotografii na SUPŠ (1958) a pokračoval ve studiu kamery a fotografie na FAMU (1958-1959). Studium přerušil v letech 1959-61, kdy pracoval jako fotograf v barrandovských filmových ateliérech. Po návratu na FAMU (1961) se stal prvním absolventem nově založené specializace umělecká fotografie, obor kamera (1964).

Od založení časopisu Mladý svět (1959) spolupracoval Pavel Dias s redakcí (spolu s L. Neborem, M. Huckem a J. Bartůškem). Časopis se stal první tribunou nedogmatické reportážní fotografie.

V roce 1965 byl Pavel Dias zaměstnán jako metodik v ÚDLUT. Od roku 1964 člen SČSVU a pracuje ve svobodném povolání. Vedle zakázkové časopisecké a reklamní tvorby vytváří významné soubory fotografií: Vesnice - domov (1955-1958), Brno - život města (1956-1964), Zlínské návraty (1958-1998), Slavnosti víry a naděje (1964-1997), Torzo - koncentrační tábory (1963-1995), Panelová klec (1964-1984), Reminiscence na Paříž (1968), Svět koní, svět lidí/Tvář dostihu/Koně – formule 1/1 (1975-1985), Osiřelá sousedství/Židovská Morava/Izrael/Hlubiny paměti.

Pavel Dias v letech 1983-1988 vedl obor fotografie na SUPŠ V Brně. Od roku 1989 působí jako pedagog na katedře fotografie FAMU, kde vychoval řadu úspěšných dokumentaristů. Ve Zlíně vybudoval ateliér reklamní fotografie na IRTMK Vysokého učení technického, nyní Univerzita T. Bati (1997-1999). V roce 2005 se pedagogicky vrací do Zlína na UTB. Je autorem projektů Planeta malého prince a Poselství malých princů, fotografické aktivity dětí nemocných krvetvorbou (1994-1998).

Přečtěte si rozhovor s Miroslavem Zikmundem

Administrátor doporučuje k četbě profilový rozhovor s Miroslavem Zikmundem z časopisu Lidé a země 9/2007, autor: Lenka Klicperová. Malou návnadu si můžete přečíst hned.

Miroslav Zikmund: O vizích konce světa, pravěku i současnosti
Máte nějakou vlastnost, kterou na sobě nesnášíte, kterou byste radši vyměnil?
Někdy mi vadí to moje věčné pedantství. Občas si říkám: kdybys dokázal trochu povolit, ušetřil bys nějaký čas! Píšu si stále poznámky, vedu si deník - v době, kdy bych už mohl třeba spát nebo lenošit.
* Umíte lenošit?
Už se mi to začíná dařit.
* Vy jste se vlastně stali průkopníky turismu, byli jste vzorem pro ostatní cestovatele. Nemáte někdy pocit viny, že právě vy jste přivedli mnoho lidí do těch nejodlehlejších koutů světa a přispěli tak k zániku kultur?
Ano, přesně tak to je. V jednom krásném fejetonu to napsal i náš přítel Ludvík Vaculík. Kdybychom prý jeli do té Afriky na velbloudech, tak by to ještě pochopil, ale autem? Ano, asi jsme nakazili dost lidí touhou po cestování a poznávání. Ale takhle kazil lidstvo už Marko Polo, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, taky Livingstone a ovšemže Emil Holub. Ten nakazil Hanzelku a Zikmunda.
* Já už se dneska setkávám i s tím, že když někdo z mých spolupracovníků objeví nějaké úžasné místo, kde ještě žijí lidé nezasaženi globalizací, má strašné dilema, jestli o tom má vůbec napsat.
To úplně chápu. Asi bych byl pro to, aby o tom napsal, ale utajil, kde to přesně je.

Svobodný vysílač Gottwaldov

Karel Pavlištík
Z řady srpnových protestních aktivit Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda chci připomenout jednu specificky zlínskou:
Svobodný vysílač Gottwaldov, byl jsem členem jeho redakčního týmu, odvysílal do celého světa rusky, francouzsky a anglicky výzvu Miroslava Zikmunda básníkovi Jevgeniji Jevtušenkovi k protestu proti sovětské okupaci. Výzva měla velký ohlas a slyšeli ji v řadě zemí. Slyšel ji i její adresát Jevgenij Jevtušenko a v reakci na ni napsal svou poemu Tanki jedut na Pragu.

Můj geologický 21. srpen v Praze

Otto Horský
Čtyřicáté výročí okupace Československa mě nenechává chladným a vybízí k malému zamyšlení. Hlavně proto, že jsem se náhodou stal přímým svědkem těchto událostí v místě hlavního děje, tedy v Praze. A také proto, že jsem byl začátkem roku 2008 přijat za člena prestižního Klubu H+Z, občanského sdružení pro využití odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, dvou nejvýznamnějších československých cestovatelů minulého století a také dvou občanů, kteří se otevřeně postavili za reformní snahy pro vybudování demokraticky a ekonomicky fungující společnosti a proti vstupu sovětských vojsk a spřátelených armád Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna roku 1968.
Jiří Hanzelka a Pavel Kohout čtou v televizi Poselství občanů Československa předsednictvu ÚV KSČ k zachování pevných a tvrdých postojů při jednáních se sovětským vedením. Jejich prohlášení mělo ohlas po celé zemi a údajně ho podepsal téměř milión lidí.

Jako inženýrský geolog jsem se měl zúčastnit v roce 1968, v srpnu, 23. Mezinárodního geologického kongresu v Praze. Pro Československo to byla velmi prestižní záležitost a vysoké ocenění úrovně československé geologie jako takové, neboť o pořádání světového kongresu se bojuje stejně jako o účast na olympiádě a jako olympiáda se koná jen jednou za čtyři roky.

Moje účast na kongresu byla žádoucí i proto, že na něm měla být založena (a také byla) Mezinárodní asociace inženýrské geologie, IAEG. Bylo jaksi samozřejmostí, že do jejího čela byl postaven zakladatel československé, ale také světové inženýrské geologie jako samostatného oboru, akademik Quido Záruba.

Do Prahy jsem se vypravil 20. srpna posledním večerním letadlem z Ostravy. Udělal jsem si ještě malou procházku Václavským náměstím a některými ulicemi Prahy. Asi kolem desáté večer jsem se dostavil do Střešovic ke svému příteli, u nějž jsem měl být byl po dobu konání kongresu ubytován. Probudil mě kolem čtvrté hodiny ranní a s vyděšeným výrazem ve tváři mi sdělil neuvěřitelnou zprávu: „Vojska pěti stran Varšavské smlouvy překročila hranice naší republiky a obsazují nás. Zúčastnit se této akce odmítli pouze Jugoslávci a Rumuni“.

Nevěřil jsem, zdálo se mi to nanejvýš absurdní a nepravděpodobné. Byly sice varovné signály, týkající se i našeho mezinárodního kongresu, neboť zaznívaly hlasy z různých posledních setkání členů Varšavské smlouvy proti jeho konání. Ale takové porušení mezinárodních práv se mi zdálo naprosto nemožné. Můj přítel mi tedy pustil rádio. Vysílala právě rádio stanice Vltava, hlásající sovětskou propagandu a ospravedlnění zásahu proti „kontrarevoluci“. Teprve později jsme chytili i vysílání regulérní stanice, sdělující poslední zprávy z vývoje událostí.

První oficiální sdělení o vstupu vojsk Varšavské smlouvy sdělil ministr národní obrany Martin Dzúr předsedovi vlády Oldřichu Černíkovi již ve 23:40. A potom následovala jedna zpráva za druhou. Ještě v noci telefonoval Zdeněk Mlynář přímo do rozhlasu Provolání ke všemu lidu Československa, jenže záhy jeho hlas umlkl, neboť ředitel Ústřední správy spojů Karel Hofmann dal pokyn vypnout rozhlas v obvyklou dobu. Mezitím již přistávala na Ruzyňském letišti čtyřmotorová těžká letadla Antonov s vojenskou technikou, a to bez jakéhokoliv ohlášení a povolení. Cesta z letiště do Prahy byla zaplněna kolonami sovětských tanků a obrněných transportérů. Hluk letadel a těžké techniky otřásal celou Prahou. Teprve v pozdějším vysílání rozhlasu jsme vyslechli výzvu k občanům, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, neboť celá akce je popřením základních norem mezinárodního práva a odpor by vyvolal jedině velké krveprolití.
Kolem sedmé hodiny ranní jsem se ze Střešovic vypravil pěšky do Dejvic na náměstí Velké říjnové revoluce, kde se v budově Českého vysokého učení technického (ČVUT) konal mezinárodní geologický kongres. Na moje pozvání na něj přijel i profesor geologie Barcelonské univerzity Alfredo San Miguel Arribas. V roce 1967 mě pozval do Barcelony na měsíční stáž a moje pozvání bylo tedy i poděkováním. Již předem jsme se domluvili, že se sejdeme v předsálí budovy při registraci kolem deváté hodiny 21. srpna. Po cestě do Dejvic jsem potkal několik jedoucích tanků mířících do středu Prahy. Seděli na nich tupě zírající vojáci fyziognomie připomínající spíše pastevce z asijských stepí. Když se jeden z tanků na chvíli zastavil, přistoupil jsem k jednomu z nich a ptal jsem se ho, co dělají v Praze, v Československu, ve spřátelené zemi. Na to mi dal velice suverénní odpověď: „Nedávejte mi mylné informace. Jsme v Německu. Vypukla třetí světová válka“. A nehodlal se mnou dále o této jeho „pravdě“ diskutovat.
Profesor San Miguel mě již očekával před budovou. Měl sbalené kufry a byl netrpělivý, aby mě nepropásl. Za chvíli odváželi některé účastníky kongresu do Vídně a on byl vybrán mezi ty první. Tak jsem se na setkání s ním těšil, tolik jsem mu dlužil za jeho pohostinství ve Španělsku a naše „šťastné setkání“ bylo odsouzeno na pouhých 15 vzrušených minut. Během nich mi stačil vysvětlit svůj pohled na současný rozdělený svět a dal mi odpověď na moji jasně formulovanou otázku: „Co si pane profesore myslíte, jako cizinec znalý světa, že bychom jako národ měli dělat v této pro nás tak těžké a choulostivé situaci?“

Na to mi odpověděl: „Zachovejte klid a rozvahu, vyvarujte se krveprolití. Světové mocnosti si rozdělily sféry budoucího vlivu v Jaltě, ještě před skončením druhé světové války, a s tím se zatím nic nedá dělat. U nás mají vojenské základny Američané, vy spadáte do oblasti sovětské sféry vlivu. Čas všechno srovná. Tato situace rozděleného světa zde nebude navěky. Demokracie nakonec zvítězí.“

Poté byl odvezen do Vídně a trvalo několik dalších roků, než jsem jej mohl znovu pozvat do Československa.
Opakovat všechny již známé skutečnosti by bylo zbytečné. Je faktem, že i účastníci geologického kongresu vydali různá prohlášení proti okupaci, všichni se ozdobili československými trikolórami a kulatými odznaky kongresu. Polští geologové se velmi styděli, že k okupaci se přidala i polská vojska a zřejmě ani Maďarům to nebylo lhostejné. Dokonce i přítomný kubánský geolog odsoudil okupaci. Tak neblaze skončila „olympiáda“ geologů, 23. Mezinárodní geologický kongres.
Co jsem chtěl říci o mé náhodné účasti na událostech 21. srpna přímo v Praze, jsem vyčerpal. Vše ostatní je známo a bylo již tisíckrát řečeno. Na tomto místě bych ale chtěl vyjádřit obdiv a uznání inženýrům Hanzelkovi a Zikmundovi za jejich nebojácné postoje v letech revolučního kvasu a po okupaci. Až do roku 1971 se oba cestovatelé těšili velké popularitě. Za výraznou angažovanost v demokratizačním hnutí v letech 1968 - 1969 však byli oba později diskriminováni. Bylo zastaveno vydávání jejich knih, promítání filmů a byli zcela vyřazeni z oficiálního kulturního a politického dění. Jiří Hanzelka měl za normalizace potíže sehnat zaměstnání. Později patřil k prvním signatářům dokumentu Charta 77. Po podpisu tohoto dokumentu pracoval až do roku 1989 jako dělník. Zvláštní zpráva obou cestovatelů o Sovětském svazu, a zejména její 4. část určená Leonidovi Iljičovi Brežněvovi, která upozorňovala na vady jejich ekonomického a sociálního systému a vyzývala k nápravě, byla prohlášena za nejhrubší antisovětský pamflet. A tím byl osud obou neohrožených cestovatelů světového jména na dlouhé roky normalizace zpečetěn.

Co jsme viděli na svých cestách a ostatní přešli

Fotoamatéři i fotoprofesionálové-cestovatelé, pozor! Muzeum jihovýchodní Moravy vyhlásilo V. ročník fotografické soutěže „Co jsme viděli na svých cestách a ostatní přešli“. Do 30. 12. 2008 mohou na adresu muzea zasílat své fotoúlovky junioři do 17 let (I. katagorie) a všichni ostatní (II. kategorie). Všechny práce musejí být označené místem a datem vzniku snímku a údaji o autorovi. Fotografie je nutné přihlásit na jednotném formuláři, který je ke stažení na stránkách Muzea jihovýchodní Moravy.

V tomto roce se utkají fotografové v tématech:

· člověk a země,
· člověk, jeho život a činnost,
· krajina,
· architektura země,
· příroda, fauna i flóra,
· folklór, lidové tradice a zvyky,
· žánrové snímky.

Závazná forma jednotlivého soutěžního snímku: maximálně od jednoho autora 10 fotografií, černobílá fotografie formátu 24 x 30 a 30 x 40 cm, barevná fotografie formátu 20 x 30 cm.
Závazná forma soutěžního fotoseriálu: maximálně od jednoho autora 3 seriály (4 až 7 na sebe scénicky nebo dějově navazujících fotografií), černobílá fotografie formátu 24 x 30 a 30 x 40 cm, barevná fotografie formátu 20 x 30 cm.
Závazná forma jednotlivé digitální fotografie – maximálně od jednoho autora 10 digitálních fotografií, na fotografickém papíru, ve fotokvalitě, rozměr 20 x 30 cm.
Závazná forma seriálu digitálních fotografií – maximálně od jednoho autora 3 seriály, (4 až 7 na sebe scénicky nebo dějově navazujících digitálních fotografií), na fotografickém papíru, ve fotokvalitě, rozměr 20 x 30 cm.
Odborná porota může udělit samostatně ve skupině dětí a dospělých první až třetí cenu a čestné uznání.
Hlavní cenu udělí porota bez rozdílu kategorie. Hlavní cenu věnuje sponzor soutěže Fotografia Zlín, s.r.o.
Udělené ceny budou dotovány věcnými odměnami.
Výstavu oceněných a vybraných prací si zájemci mohou prohlédnout ve výstavních prostorách Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně v dubnu 2009. V rámci výstavy budou také slavnostně odbornou porotou vyhlášeny výsledky.

Hlasování vrátí tři historické Tatrovky do výroby

Kopřivnická Tatra vyhlásila anketu o nejoblíběnější retro vůz. "Ač obvyklý ignorant podobných anket, jako obdivovatel cestovatelského dua Jiří Hanzelka - Miroslav Zikmund a jejich T87, hlasuji pro návrat tohoto vozu na naše silnice," vyzývá člen Klubu H+Z Miroslav Náplava všechny klubisty a jejich široké okolí k účasti na hlasování.

Tatra T87
FOTO: TATRA
Anketu včera odstartoval server Aktuálně.cz, výběr potrvá do konce srpna a hlasovat je možné pro jeden z deseti typů osobních vozů: T57 a jeho varianta T57a, T75, V570, T70, T87 proslavená cestovateli Hanzelkou a Zikmundem, T90, T97, Tatraplan T600 a T603.
Na základě výsledků hlasování bude vytvořena studie nákladů výroby dvou nebo tří vozů, které by na současných podvozcích světových výrobců automobilů nesly retrokarosérie Tatra. "Za dva roky si je milovníci retro mohou koupit," uvedl generální ředitel automobilky Ronald Adams.
Elektronicky můžete hlasovat ze stránek Regionálního muzea v Kopřivnici, o. p. s. ze sekce Technického muzea Tatra, z oficiálních stránek Tatra, a. s. a zde. Silnější povahy si mohou projít i diskusní fórum na Aktuálně.cz.
Automobilka Tatra oslavila vloni 1. září 110. výročí od okamžiku, kdy z jejích dílen vyjel první vyrobený automobil - legendární Präsident.
Tatra T87 se vyráběla v letech 1936 - 1950. Z dílen Tatry vyjelo 3.023 ks, osmdesátsedmička se celosvětově proslavila zejména cestami Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, kteří v seriovém, neupraveném voze T87 procestovali Afriku a Latinskou Ameriku.