Blíží se konec světa?

Otto Horský, 5. 4. 2012
Začátkem tohoto roku jsem se zúčastnil spolu s MUDr. Hanou Zelenkovou, CSc, první ženou v Evropě, která byla zvolena prezidentkou Evropské společnosti estetické dermatologie, členkou Klubu H+Z, 8 světového kongresu pro kosmetickou dermatologii v Cancúnu. Jako přírodovědec a zvědavý člověk, můj zájem se po skončení kongresu soustředil na dva hlavní okruhy, a to, proč tak náhle zcela zmizela Mayská civilizace a za druhé, jestli bude 21 prosince 2012 konec světa, což bylo vyčteno z Mayského kalendáře. Protože důležitější je v daném okamžiku ten konec světa, což by znamenalo i konec našeho klubu, v tomto krátkém sdělení se soustředím pouze na tuto otázku.
Jak mi sdělil Mayský indián, doprovázející nás na jeden ze sedmi novodobých divů světa, Chichen Itzá a dokonale znalý problematiky, Mayové přece nemluví nikde o konci světa. Je to pouze výmysl chtivých sdělovacích prostředků, toužících po senzaci. Tvrdí ale, že jsme na počátku nové epochy lidstva, v níž se všechno změní na evoluční cestě k dosažení vyšší dokonalosti a úrovně lidského ducha. Není ale pochyb o tom, jak tedy on tvrdil, že nastanou i jisté fyzické změny naší planety Země.
Mayská civilizace bezesporu patří mezi nejzajímavější ve známé historii země. Jsou doloženy historické památky z let 400 př.n.l. Skutečný původ Mayů se však dle jejich názoru datuje o mnohá tisíciletí dříve. Tvrdí, že oni jsou ti, co přežili kataklyzma Atlantidy a jsou tedy přímými pokračovateli této dávné vyspělé kultury.
Mezi léty 300 až 900 n.l. dosáhla Mayská kultura svého vrcholu. Podle tehdejších měřítek tato civilizace přešla do moderní doby. Měli hieroglyfické písmo, velké znalosti v astronomii a matematice, dokázali postavit velmi impozantní stavby. To všechno však bylo někdy ke konci prvního tisíciletí n.l.převráceno vniveč, když z neznámých důvodů a zcela náhle tato vyspělá civilizace beze stopy zmizela. Mayská města byla opuštěna a džungle je postupně zcela pohltila. Pověstem mezi indiány o velkých městech utopených v džungli nikdo nevěřil a byla proto objevena až po mnoha staletích. Stala se tak jediným přímým svědectvím o vysoké vyspělosti mayské kultury, neboť psané záznamy úspěšní konkistadoři ve snaze zcela ovládnout zemi, tyto zničili. Před řáděním španělských dobyvatelů a jezuitským obracením indiánů na víru na počátku 16. století se podařilo zachránit pouze tři kodexy, a to Corteziánský (Madridský), Pereziánský (Pařížský) a Drážďanský.
Matematické znalosti Mayů byly pozoruhodné. Pro své výpočty používali dvacítkovou soustavu, vedle ní však měli ještě druhý početní systém deseti číslic. Znali i nulu dříve, než se do Evropy dostala z Indie. Na dvacítkovém systému je založený neuvěřitelně přesný mayský kalendář, srovnatelný přesností s hodnotami určenými dnes pomocí nejmodernějších přístrojů. Např. synodický oběh Venuše, tedy dobu, která uběhne mezi dvěma stejnými fázemi se Sluncem, vypočítali Mayové na 584 dnů, v současné době byl stanoven na 583,92 dnů. Přesnost tedy naprosto neuvěřitelná.
Svými krátkými i nejdelšími cykly vyjadřuje mayský kalendář jednoduchý závěr vyvozený z pozorování dějů na Zemi a ve vesmíru, v naší galaxii. Každý cyklus se podle nich uzavře a započne nový, založený na obdobném principu, stejně jako den a noc, sucho a déšť, zrození a smrt. Mayský kalendář je soustava tří časových schémat. Občanský rok o 365 dnech nazývali haab. Čtvrtden, o který jeden rok nesouhlasí s celým číslem 365, řešili Mayové hned při zápisu data uvedením příslušné opravy. Posvátný rok o 260 dnech nazývali tzolkin. Podle něho se určoval plán rituálů.. Každý den života byl určený kombinací obou kalendářů a stejný den se tak opakoval vždy až po 52 letech. Po 52 letech se pak konaly slavnosti obnovy, ohňové slavnosti, kdy se Mayové loučili se vším starým, vítali nově zrozené Slunce a stavěli nové stavby na místě těch původních, spálených.
Mayští učenci vyvodili někdy v devátém století n.l. na základě hlubokého studia vesmíru a starých mayských kalendářů, že v roce 1475 začal na Zemi nový cyklus, který potrvá 520 let a skončí na jaře roku 1995. To že bude počátek nové epochy Itzá, tedy počátek věku moudrostí a konec temna, který jim způsobí po roce 1475 nějací dobyvatelé. To se pak skutečně stalo. V roce 1492 Kolumbus objevil Ameriku a v roce 1519 si Cortéz podmanil Mexiko. Nastala doba útisku a temna. Mayové také prorokovali, že mezi následnými léty 1995 až 2012 lidstvo získá světlo poznání přímo ze středu naší galaxie. Tato jejich vize nevycházela ze znalostí naší planety, ale ze znalostí středu galaxie, s níž prý byli v kontaktu. Proto jejich časové cykly nemají lidský rozměr. Není z této předpovědi vidět zřejmý soulad s obrovským rozvojem vědy a techniky v posledních dvou desetiletích? Internet, mobilní telefony, facebook, moderní technologie pronikající každým dnem do našeho života. Podle Mayú tyto znalosti nás připraví na skutečný přechod do věku Itzá, který začne rokem 2012.
Lidstvo již zažilo několik uzavřených dlouhodobých cyklů. Jedním z nich byla civilizace Atlantis, která skončila v propadlišti dějin zmizením celého kontinentu. Jejich znalosti dle Mayú přešly do oblasti Mexického zálivu, nebyly tedy ztraceny, což je vysvětlením vysoké úrovně Olmécké kultury, která předcházela Mayskou. Nebyla však jen Atlantida, existovaly ještě před ní tři další dějinné cykly, v nichž existovaly vysoce vyspělé civilizace. I tyto však nenávratně a beze stopy zmizely. Nyní se nacházíme v dalším dějinném cyklu, který končí v prosinci 2012. Co bude potom?
Tolik tedy k určitému objasnění cyklických údobí dějin, v nichž tok událostí mohlo lidstvo jen stěží ovlivnit a již vůbec ne změnit. Mayové si to představují jako řeku, do níž jsme všichni vstoupili. Nikdo neví, kam nás její proud odnese. Bráníme se tomuto proudu, nebo se necháme volně unášet? Mayové však tvrdí, že mezi námi jsou již jedinci, kteří rozumí tomuto toku a žijí v harmonii se Zemí a s Vesmírem. Ti budou naším světlem, které nás od počátku nového cyklu povede ke spirituální dokonalosti a k harmonickému soužití s přírodou. Mayové tedy nemluví o konci světa, ale o evoluční transformaci lidstva k vyšší dokonalosti.
Jsme na konci tzv. nočního cyklu, který byl započat v roce 3113 př.n.l. a má trvat 5125 let. Končí tedy v roce 2012. Ve stejnou dobu končí také 52-letý cyklus a kulminuje tzv. galaktický den, trvající 26 000 let. Jak dlouhodbé, tak krátkodobé cykly kulminují ve stejném roce. Podle Mayů, ale i podle jiných kultur, nacházíme se na počátku velkých změn, možná i chaosu, které povedou ke změně ve vývoji vědomí a k bezprecedentní změně člověka jako takového. Lidstvo si uvědomí, že jsme všichni integrální součástí jediného organismu, v pevném spojeni se Zemí, se vším živým i neživým, s naším sluncem a s naší galaxií. Od roku 2012 budou všechny vztahy založeny na toleranci a flexibilitě řešení problémů, protože všichni se budou cítit integrální součástí jediného živoucího organismu. Nastane doba míru a harmonie. Tedy žádný konec světa, ale spíše jde o optimistickou naději na konec ryze materialistické orientace a dosažení rovnováhy materiálního a duchovního života. Kéž by tomu tak bylo. Ale zde již předpovědi mají nádech iluzorní fantazie, něčeho nereálného, čeho jen stěží lze dosáhnout, protože by to znamenalo totální vnitřní transformaci člověka. Pokud by ale celý nový cyklus měl trvat dalších 5125 let, pak určitě máme šanci toho dosáhnout.