Leonid Šinkarijov navštívil zlínskou radnici

3. 3. 2010, Marie Masaříková, tisková mluvčí města Zlína, tiskové sdělení
Leonida Šinkarijova, autora knihy „Všecko jsem skoro zapomněl…“, která pojednává o okupaci Československa v roce 1968, přijala na zlínské radnici primátorka města Irena Ondrová, její náměstci Hynek Steska a Miroslav Kašný a zastupitel Zdeněk Dostál.
Legendu ruské žurnalistiky doprovázel jeho přítel - spisovatel a cestovatel Miroslav Zikmund, básník Václav Daněk, který knihu přeložil, Karel Pavlištík a Antonín Bajaja.
„I když má pan Šinkarijov již určitý věk, je to člověk velmi bystrý, má velmi dobrou paměť a působí velmi čile. Při našem setkání byl schopný odpovídat i na velmi obtížné osobní otázky, které se týkaly roku 68. Odpovědí se zhostil s velkou vážností a hodně opravdově. Na mě působil jako citlivý, vnímavý, inteligentní a vzdělaný člověk,“ řekla bezprostředně po setkání primátorka Irena Ondrová.
Přátelství Šinkarijova a cestovatelů Hanzelky a Zikmunda vzniklo v roce 1964 na Sibiři. „Doslal jsem za úkol napsat pro noviny, jak trávili tito cestovatelé svátek 1. máje v různých zemích světa. Již v té době byli pro mě idoly,“ vzpomíná autor knihy. Setkání má v živé paměti také M. Zikmund. „S Ljoňou Šinkarijovem jsme si padli do oka od prvního okamžiku, kdy jsme se uviděli. Ljoňa s námi jel tisíc kilometrů - od Angary, tzn. z Irkutska až do Krasnojarska. Seznámil nás s Jevtušenkem a celou jeho rodinou. A dopisovali jsme si i v dobách, kdy jsme měli vše zakázané,“ doplnil M. Zikmund.
Přátelství s J. Hanzelkou a M. Zikmundem bylo jedním z důvodů, proč L. Šinkarijov napsal knihu o roce 1968. „Ještě v období Pražského jara, kdy naše noviny osočovaly mé blízké přátele, jsem cítil, že něco není v pořádku. Napsáním této knihy jsem ze sebe shodil tíhu, která na mě z toho ležela. Musel jsem se osvobodit,“ vysvětlil L. Šinkarijov.
Podle L. Šinkarijova se ruská okupace v roce 1968 dotkla nejen jeho osobních přátel. „Okupace do cizí země je amorální nejen pro Česko, ale mnohem více pro nás, pro Rusy. Jak napsal můj přítel básník Jevgenij Jevtušenko: tanky jedou po Praze, ale ty stejné tanky jedou také po vojácích, kteří sedí uvnitř – ničí je, morálně je kazí,“ upřesnil L. Šinkarijov.
Podklady pro knihu čerpal z archívů i z rozhovorů s vlivnými politiky. „Blízký spolupracovník Brežněva mi vyprávěl, jak měl na své dovolené v Maďarsku kontaktovat pana Biĺaka aby byl sestaven tzv. zvací dopis,“ vzpomíná L. Šinkarijov a dodává, že kniha popisuje také to, kde a kdo dopis otevřel a předal Brežněvovi.
Zvukový záznam a fotografie zde.